Databáze pro zdraví

Vánoce jsou zásadním momentem každého roku, kdy začne celý svět bláznit a vydávat o sto šest své těžce nabyté peníze. Pod tlakem obchodních domů a reklam začíná nákupní horečka. Nicméně takto tomu nebývalo vždy. Vánoce mají mnohem starší kořeny, než si mnozí uvědomují. A jejich síla a kouzlo je někde jinde, než se nám dnešní globalizovaný svět namluvit.

Myslíte si, že je náhoda, že se Vánoce slaví jenom pár dnů po zimním slunovratu (kolem 21. prosince)? Samozřejmě není. Oslava slunovratu je tradice velice stará a známá ve většině předkřesťanských kultur. Slunovrat je z astronomického hlediska moment, kdy se Slunce při své pouti po ekliptice dotkne nejjižnějšího místa své trasy. Dotkne se obratníku Kozoroha a astrologicky v tento moment vstupuje do znamení Kozoroha. U nás na severní polokouli se zimní slunovrat projevuje jako nejdelší noc a nejkratší den. Na jižní polokouli je tomu naopak.

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT

Již staré národy věděly, že je Slunce zásadní podmínkou pro život na Zemi. Nevnímali Slunce tak jako my dnes, kdy ho vnímáme především jako zdroj naší energie, ale uvědomovali si i další souvislosti. Na Slunci totiž závisela úroda a veškeré zdroje obživy, na Slunci tedy závisela otázka přežití celých rodin. Samozřejmě je tomu tak i dnes, ale ne vždy si to uvědomujeme. Proto staré národy Slunce uctívaly a považovaly ho za boha.

Od podzimní rovnodennosti (kolem 23. září) se na severní polokouli dny zkracují a noci prodlužují. Slunce je vidět na nebi stále kratší dobu, noc a tma se dostávají k vládě. Slunce – bůh – v očích pohanů stárnul a umíral, jeho moc slábla. To vše se děje právě až do momentu zimního slunovratu, kdy se Slunce začne opět blížit zpět k severní polokouli a sluneční svit tak postupně začíná nabývat na síle. Slunce po obloze stoupá výš a výš po celý následující půlrok. Proto je zimní slunovrat zásadní okamžik, kdy se Slunce po svém předchozím umírání znovunarodí a začne růst do životadárné síly. Zimní slunovrat byl vždycky oslavou narození mladého boha Slunce. Ne náhodou byl tento zásadní okamžik považován v některých kulturách za konec starého a počátek nového roku.

Že vám tento příběh něco připomíná? Když spatřilo světlo světa křesťanství, začalo se násilnou, dravou (a často též krvavou) formou prosazovat. Byla snaha staré víry a tradice vymýtit, což ovšem nebylo jednoduché, protože staré zvyky byly silně zakořeněné. Křesťanství tedy začalo staré tradice překrývat tradicemi novými a staré svátky zrození boha Slunce nahradila svátkem narození Ježíše Krista. Přitom dnes téměř nikoho nezajímá, že toto datum narození Ježíše bylo stanoveno až ve 3. století císařem Aureliem.

Dnešní Vánoce mají díky vlivu křesťanství a následnému kapitalismu k původní myšlence svátku zimního slunovratu daleko. Ale i tak podstata zůstává. Měli bychom více přemýšlet o pomíjivosti a znovuzrození. Uvědomit si hodnoty, které jsou v tomhle životě důležité. Rozsviťte svíčky či ještě lépe rozžehněte krb, aby světlo přivolalo Slunce zpět do našich životů. A radujte se s vašimi bližními, dejte si hezké maličkosti. Bůh Slunce je opět zpět mezi námi a to je ten skutečný důvod k radosti. Veselé Vánoce :-)