Databáze pro zdraví

Prorok Mohamed věřil, že sny představují rozhovory mezi Bohem a lidmi. Jiný arabský spisovatel al Masádí soudil spíše, že sny jsou především známkou duševní aktivity. V každém případě se v chápání snů odráželo uspořádání středověké společnosti, kde významnému hodnostáři náležely zprávy ze snů jeho manželky, dětí a služebnictva. Muslimové se s křesťanskými mysliteli shodovali v tom, že jen učenci (Alláhové) mají dostatečný vhled a moudrost k tomu, aby mohli sny správně vykládat.

Židé rozvinuli zvláštní rituál hatívat halom, doslova „udobření snu“. Člověk, postižený noční můrou či děsem vyhledal rabína nebo dokonce radu starších, kteří vyložili sen v pozitivním světle a vysvětlili v něm obsažené rady.

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT

První křesťanští filosofové soudili, že Bůh sesílá sny lidem jako znamení nebo výzvu k jednání. Například knihy Sv. Augustina se těmito odkazy jen hemží. K jistému obratu došlo za života Sv. Jeremiáše ve čtvrtém století, který byl trýzněn znepokojivými vidinami a usoudil, že jde o výplody ďáblovy. Tento odsudek křesťanská společnost z velké části přijala a prohlásila sny za lstivost Satana, kterou je potřeba ignorovat.

Přesto se objevovali vizionáři a proroci, kteří trvali na tom, že jejich sny a vize jsou pravé, tedy božské. Nejslavnější z nich byla beze sporu Jana z Arku, osvoboditelka Francie. Panna Orleánská byla upálena u kůlu oficiálně z důvodu rouhačství, protože nechtěla odvolat svou víru v božské vize, fakticky byl však důvod politický a rouhačství posloužilo jen jako záminka k likvidaci nepohodlné vůdkyně.

Také mnozí slavní umělci se odvolávali ke snům. Básník Dante Alighieri byl ve snu veden andělem ke své mrtvé milence Beatrici, které věnoval velkou část svého díla. Také shakespearovská Anglie byla tomuto tématu otevřenější, o čemž svědčí slavná hra Sen noci svatojánské.

Největší podezíravosti došly sny v období protestantské reformace. Ve většině luteránských teologických děl nenalezneme ani zmínku o snech, vizích nebo představivosti. Vyplývalo to z obavy před falešnými obrazy a doslovného chápání zákazu „zobrazovat si Boha“.