Databáze pro zdraví

O návštěvě Kambodži jsme uvažovali delší dobu a stále jsme si nebyli jisti, do jaké míry je její návštěva na vlastní pěst bezpečná. Přece jenom je o Kambodže spousta podivných informací, fám a varování. Nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme a dobře jsme udělali. Jedním z našich cílů byl starobylý chrámový komplex Angkor , o kterém si budeme povídat za chvíli.

Kambodža nás uvítala podobným podnebím, jaké jsme již dříve poznali v Thajsku. Aby ne, když země spolu sousedí. Srovnávat s Thajskem budu ještě několikrát, neboť obě země můžou mít v našich očích podobné kořeny, a přesto se tolik liší. První problém, který jsme řešili, byla doprava do provincie Siem Reap, kde chrámový komplex leží. Vzhledem k tomu, že Kambodža je zemí chudší a denní chléb je zde tvrdší než v sousedním Thajsku, tak i naháněči cestujících do různorodých dopravních prostředků zde mají tvrdší lokty a občas je jejich přístup až nepříjemný. Ale každý chléb je o dvou kůrkách a samozřejmě i zde jsou lidé více či méně přátelští. Hodně záleží na vás samotných, jak k lidem přistupujete a jakou jim nastavíte tvář. Zda odsuzující a přehlížející, nebo upřímnou a láskyplnou.
Vybrali jsme si nakonec taxi, které nebylo o mnoho finančně nákladnější než minibusy. Jak se později ukázalo, měli jsme v tomto směru šťastnou ruku. Přicházelo období dešťů a silnice, dá-li se tak hliněné cestě vyvýšené asi metr nad ostatním terénem říkat, byla rozmočená, plná děr a výmolů, připomínala spíše tankodrom, než hlavní tepnu, spojující hraniční přechod s provinčním městem Siam Reap. Řidič se řítil téměř 60 km rychlostí a mistrně kličkoval mezi obrovskými dírami, část cesty byla neprůjezdná, ucpaná zapadnuvšími vozidly. Vynucený „obchvat“ vedl okolní přírodou mezi roztroušenými dřevěnými chatrčemi, slepicemi a udivenými vesničany. I zde byla silná vrstva bahna a auto prokluzovalo, přesto jsme se nakonec dostali na místo určení. To samé se nedalo říct o minibusech a dalších těžších vozidlech, které v bahně uvízla a opravdu netuším, kdy je z tohoto rozmočeného terénu někdo vyprostil. Aniž bych chtěl dělat nějaké automobilové značce reklamu, tak jistě není náhodou, že v drtivé převaze na silnicích jezdily Toyoty. Pochybuji, že by automobily jiné značky byly schopné zdolat tak tvrdé podmínky a Kambodžané to zjevně vědí. Auto jiné značky tu potkáte zřídka.
Ubytovali jsme se ve městě Siem Reap, což je město se stejným názvem jako celá provincie. Dobrá základna pro poznání nedalekého slavného chrámového komplexu Angkor Vat, který je zařazen na listinu UNESCO. A právem! Na ploše tohoto areálu je podle historických zdrojů téměř 130 chrámů a město bylo ve své době jedno z největších na světě. A také nejkrásnějších. Vždyť v době jeho největšího rozkvětu si o něm čínský diplomat poznamenal, že je zde cítit jasmín, odevšad se ozývají činely, flétny a gongy a na slonech se vozí princezny pod červenými slunečníky. Nádherná představa plná romantiky!

Dálkový kurz výkladu tarotových karet pro začátečníky od autora knihy Tarot pro samouky

ZOBRAZIT

Angkor Vat
Tento nádherný chrám byl postaven ve 12.století a má tedy bohatou historii. Mezi největší historické zajímavosti patří určitě i to, že chrám byl nejprve centrem hinduistického náboženství, byl zasvěcen bohu Višnuovi a teprve někdy na přelomu 14. a 15 století se z něj stalo buddhistické centrum, konkrétně théravádového buddhismu. Théraváda patří k jedné z buddhistických škol, která vychází zejména z Pálijského kánonu. Původní hinduistické zasvěcení bylo, jak jsem již uvedl, bohu Višnuovi. Jedná se o jednoho ze tří hlavních hindusitických bohů spolu s bohy Šivou a Brahmou.
Pojďme ale zpátky k chrámu samotnému. K jeho stavbě byla použita cihla a pískovec. Tuto kombinaci najdeme na velkém počtu chrámů jak v Kambodži, tak v Thajsku. Zajímavá je technologie spojování těchto stavebních materiálů. Pro mě osobně bylo velkým překvapením, že se doposud neví, jaká sloučenina k tomu byla použita. I v tomto směru je cestování velmi obohacující. Díky cestám za poznáním si uvědomíte, že všude na světě jsou místa, která v sobě skrývají mnoho tajemného. Jedná se o záhady, se kterými si ani současní vědci, kteří se tak rádi tváří, že co neumí vysvětlit vlastně neexistuje, nevědí rady.
Nebudu zde popisovat jednotlivé architektonické prvky tohoto nádherného místa, které si nejvíce vychutnáte osobní návštěvou. Areál je rozsáhlý, jako památka chráněný a překvapivě zachovalý. Rád bych se ale s vámi podělil o tajemství, které se prý skrývá za pádem tohoto chrámu.
Buddhistická legenda praví, že chrám byl zničen v důsledku povodní, které na chrámový komplex seslal rozhněvaný bůh. Důvodem jeho hněvu bylo utopení syna kněze v jezeře, který se provinil tím, že čímsi urazil khmérského krále. A právě z tohoto jezera měla přijít ničivá povodeň, která způsobila úpadek tohoto centra.
Pravda bude zřejmě někde jinde. Pravou příčinou úpadku tohoto nádherného místa byly pravděpodobně válečné střety se sousedními národy a kmeny. Nelze ovšem vyloučit ani to, že k jeho pádu přispěla i zmíněná povodeň v legendě, neboť případné období extrémních dešťů by opravdu mohlo vyvolat povodně, které centrum ochromily a spolu s vpádem nepřátel to mohlo znamenat začátek konce Angkoru.

Kambodža i chrámový komplex jsou jedinečným zážitkem. Některé chrámy jsou obklopeny vegetací, a to jim dodává monumentální dojem. Nebojím se říct, že tato kombinace ve mně vyvolává mnohem hlubší duchovní prožitek než chrámy bez takovéhoto objetí přírody. Obrovské kořeny, které svírají a zároveň nepochybně chrání některé stavby, jsou něčím, na co nikdy nezapomenete.
Kambodža jako taková je zajímavá země, plná rozporů. Dýchne na vás historie a zároveň sledujete, jak moderní civilizace ukusuje z původního stylu života obyvatel země. Tak tomu je po celém světě. A pokud se do Kambodži pojedete podívat, najděte si čas i na kulturní představení místního divadla a tanečních představení. Kambodžská kultura je v tomto směru, zejména pro nás Evropany, velmi zajímavá a také krásná.

Pavel Hanzal, astrolog a terapeut
Vlastníkem fotografií je autor článku.
Psáno pro časopis Meduňka.