Databáze pro zdraví

V českém znaku je lev, i když tu žije jen v zoologických zahradách a ani s národní povahou nemá mnoho společného (pokud pomineme skutečnost, že většinu času prospí). Naproti tomu trilobit by byl jako heraldické zvíře mnohem vhodnější. Nejen proto, že u nás žilo mnohem víc trilobitů než lvů, ale také proto, že tento živočich prostřednictvím Joachima Barranda proslavil naši zemi ve světě možná víc než třeboňský kapr. Místa největšího výskytu jejich zkamenělin přitom leží na dosah: v Brdech nedaleko Jinců.

Exploze života

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT

Zatímco mezi druhohorními dinosaury se odehrává celá řada filmů, do prvohorní éry zavedl své hrdiny jediný: nezapomenutelná Cesta do pravěku Karla Zemana. Na konci se chlapci plující proti proudu Řeky času dostanou na břeh prvohorního oceánu - a najdou živého trilobita. Co by viděli pod hladinu tohoto oceánu?

Před asi 570 miliony let se na naší planetě odehrálo něco, co vedlo k náhlému vzniku velkého množství živočišných druhů. Fauna se náhle rozrostla o složité tvory, kteří se stali přímými předky většiny vývojových linií živočichů - a někteří z nich i předky našimi. Odborníci toto období nazývají kambrium. Kdyby se tedy chlapci ze Zemanova filmu ponořili do kambrického moře viděli by tu už medúzy, korály, měkkýše - a především trilobity. Památky na toto klíčové období evoluce se nacházejí právě v Brdech.

Pravěké Brdy bychom ale asi nepoznali. Tam, kde dnes jsou kopce, se přibližně před 570 miliony let vytvořila rozsáhlá pánev nazývaná dnes příbramsko-jinecká, kterou zaplnilo velké sladkovodní jezero. Přestože jej zanášely usazeniny spláchnuté z okolních hor, pohyby zemské kůry vedly k jeho neustálému prohlubování. Později se spojilo s nedalekým mořem a v jeho vodě rostl obsah soli. Tak se na dně zapsala historie oblasti: jsou tu památky na hory, které už dávno spláchly deště, na sopky, které dosoptily a na živočichy, které známe jen ze zkamenělin. Zejména trilobiti jsou ve zdejších břidlicích neobyčejně hojní.

Ze světa trilobitů

Trilobiti žili podobně jako dnešní raci: většinu času lezli na dně, aby sbírali drobné organismy, nepohrdli však ani uhynulými tvory. Většina z nich měla dobře vyvinuté složené oči. Když hrozilo nebezpečí, trilobit dokázal své článkované tělo stočit tak, aby chitinový krunýř kryl i měkkou spodní část. Během života trilobit několikrát svlékal krunýř - velká část zkamenělin nejsou pozůstatky živočicha ale jen jeho "odhozené svrchníky".

Většina trilobitů je dlouhá jen několik málo centimetrů, nechybí ale ani druhy dosahující délky několika desítek centimetrů. Až 35 centimetrů dorůstali trilobiti Hydrocephalus carens, které nacházel již Joachim Barrande právě v okolí Jinců.

Joachim Barrande ovšem nebyl první, kdo se zabýval historií pravěkého života v Brdech. Už v 18. století je tu hledal všestranný učenec Ignaz Born , hrabě Josef Kinský, zakladatel Národního muzea Kašpar hrabě Sternberg a další. Nesmrtelnou slávu českého pravěku ale založil až Joachum Barrande, Francouz, který se v Praze usadil roku 1832. Jeho převratná práce Systeme silurien du centre de la Boheme, jejíž první díl vyšel roku 1852, došla mezinárodního uznání a způsobila, že české prvohorní fosilie se v paleontologii definitivně staly pojmem.