Databáze pro zdraví

Odnepaměti vzhlíželi lidé k obloze a hledali v tajemných hvězdných konstelacích svůj osud. Věřili ve spojení mezi nebem a Zemí. V průběhu historie vzniklo v různých částech světa několik různých samostatných astrologických systémů a tradic, které měly pochopení vztahů nebeských a pozemských dějů zprostředkovat. Pouze některé z nich se však vyvíjely ze společných základů. Legenda české astrologie Zoša Kinkorová a spisovatel a duchovní učitel Miloš Matula v této knize zkoumají, kam až sahají počátky astrologie. Do Egypta či do Sumeru?
Na své pouti s odbornou znalostí přiblíží čtenářům tajemství astrologie a její vývoj od nejstarších civilizací (Sumeru, Egypta, Indiánů, Indie, Číny, Řecka, Říma), dále k Arabům, přes Židy až do středověké Evropy a odtud do současnosti.

Zošo, napsala jste polovinu nové knihy Dějinami za poznáním astrologie, kterou jste napsala společně s Milošem Matulou – proč jste se rozhodla přiblížit čtenářům zrovna historii astrologie?
ZK: Téměř celý život se zabývám astrologií. Vždy mě zajímalo proč, nač, jak... Během let jsem kromě svých dalších knih sepsala i toto útlé dílko v domnění, že jej přidám k nějaké své knize anebo ještě něčím doplním. Jak šel čas, tento text stále zůstával u mě doma v deskách nedokončen. Musím přiznat, že jsem tak trochu podlehla Miloškovu dlouholetému přemlouvání, že bychom měli tuto knihu dokončit a vydat. Takže nyní, asi s Boží pomocí, toto dílko vyšlo. Je to ale zásluha právě Miloše Matuly, že knihu dopsal a připravil k vydání. A jsem taky ráda, že doslov napsal Zdeněk Bohuslav, náš známý astrolog. Jeho text se mi líbil a tak jsem jej požádala, zda by bylo možné jej použít na závěr knihy s tím, jak se astrologie vyvíjí dnes a kam směřuje.

Nechte si zpracovat osobní horoskop od astrologa

ZOBRAZIT

Jaký byl impuls k této knize?
ZK: Na základě výzkumů profesora Gauquelina byla astrologie pečlivě zkoumána profesory z Londýnské univerzity - dr. Eysenkem a dr. Niasem. Ti poté napsali knihu Je astrologie pověra, nebo pravda? Je to pozoruhodné dílo, které vnáší mnoho světla a uvádí řadu důkazů pro to, že astrologie je pravdivá a skutečným vědeckým oborem. Když se podíváte do historie, zjistíte, že většina velkých učenců byla astrology. A tak krůček po krůčku jsem i toto poznání chtěla přiblížit čtenářům.

Kde jsou tedy počátky astrologie?
ZK: Vím, že Miloš namítne, že to bylo v Egyptě, na který je přeborník, ale z mých výzkumů a z vědecky podložených studií je tomu patrně jinak. Již ve starých učebnicích se dočítáme, že „astrologie měla svůj původ v Mezopotámii, odkud ji převzali Egypťané a posléze Řekové a Římané...“.

Jak je to tedy podle vás, Miloši, s tím Egyptem?
MM: Podle jednoho z mých učitelů – držitele orální tradice starověkého Egypta Abd´El Hakima Awyana – se astrologie, která se neodlišovala od astronomie, praktikovala již v předdynystickém Egyptě. Ostatně o tom píšu ve své knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce a nyní i v naší knize Dějinami za poznáním astrologie. Egypťané, podobně jako v oblasti matematiky, nepochybně disponovali mnohem fundovanějšími astronomicko- astrologickými poznatky, než se jim dnes obecně přisuzuje. Jedním z příkladů je i Velká pyramida v Gíze, kterou se zabýval i skotský královský astronom Charles Piazzi Smyth v druhé polovině 19. století. Získal dostatek důkazů, že klíčovým prvkem při stavbě pyramidy bylo Ludolfovo číslo a že ve všech částech její struktury byl dodržen poměr mezi výškou a obvodem. Tyto hodnoty se opakují i uvnitř pyramidy, v takzvané Královské komoře a dokonce i v sarkofágu! Smythe překvapilo zjištění, že délka základny naznačovala počet dní slunečního roku. Rovněž výška a délka pyramidy (v poměru 10 : 9) znamenaly ohromující zjištění: při znásobení výšky číslem deset na devátou naskočil poloměr oběžné dráhy Země kolem Slunce (149,6 mil. km)! Podle Smytha je zarážející i lokalizování Velké pyramidy, která leží asi jeden kilometr jižně od třicáté rovnoběžky, tj. téměř přesně v jedné třetině cesty mezi rovníkem a severním pólem.

Vraťme se teď zase k počátkům astrologie a prozatím vynechme Egypt…
ZK: První na světě koncipovali astrologii Sumerové. Podle tabulek, které se podařilo najít v Aššurbanipalově knihovně v Ninive a rozšifrovat až v poslední době, můžeme dnes snadno stanovit dobu jejich původu – a to na 2340 let před Kristem, tedy podle postavení jarního bodu vzhledem k postavení hvězd v Zodiaku v tehdejší době.

Říká se, že Gilgamešův epos je nejstarší astrologickou učebnicí?
ZK: Podle vlastní výpovědi krále Aššurbanipala byly tyto tabulky jeho největším sběratelským pokladem a těšilo ho, že v nich má písemné záznamy o potopě světa. Gilgamešův epos vypovídá o historii Sumerů a je to něco jako na světě nejstarší astrologická učebnice. Sumerské tabulky obsahovaly rovněž věštecká pravidla starověku a z těchto textů nalézáme mnohé ještě v astrologické literatuře nové doby, v mundánní i hodinové astrologii.

Nyní přicházíme k Egyptu, ale to jste Miloši napsal celé vy…
MM: Astronomie ruku v ruce s astrologií byla tak již minimálně na počátku dynastického období, nebylo-li tomu tak již dávno předtím, podstatnou součástí kněžských a stavitelských vědomostí. Nepřímo to potvrzují například výsledky zaměřování pyramid, ale to si čtenáři přečtou až v knize.

Další kapitolou v knize je Řecko…
ZK: V Řecku se astrologie rozšířila teprve po roce 500 před Kristem, kdy Empedokles učil o čtyřech živlech – vodě, vzduchu, ohni a zemi (495 př. Kr.). Sokrates (470 až 399 př. Kr.) jako první kázal, že člověk je mikrokosmem, který zrcadlí makrokosmos. Pythagoras sepsal Harmonii sfér a Platón ovlivněn Pythagorovou kosmologií, formuluje obraz světa.
MM: Dávné Řeky už od dob jejich prvních kontaktů s Egypťany tato starobylá civilizace na Nilu hluboce fascinovala. Klement Alexandrijský tvrdil, že řečtí filozofové si z Egypta mnoho vypůjčili a že Homér, Thalés, Pýthagorás a Platón studovali v egyptských chrámech.

Co byste řekli o římské astrologii?
ZK: V Římě byli v době císařství astrologové velice oblíbeni. Ovšem výsledky jejich předtuch byly závislé na náladách císařů. Tiberiovi byl při jeho narození předpovězen skvělý osud“ takže se obklopil astrology, které římský satirik Juvenalis nazval chaldejským stádem.

Ale římská astrologie se prolíná s Řeckem i Egyptem…
MM: Egyptský kněz Manetho ve své Prognostice se jako o svůj pramen opřel o Dorothea ze Sidonu, jenž se energicky hlásí k hermetické tradici a tvrdí, že za svých cest po Egyptě a Babylonu shromáždil to nejlepší z učení předních autorit.

Určitě bychom měli zmínit arabskou astrologii…
ZK: Po rozpadu Římské říše nebyl v Evropě pro astrologii prostor, zato však se o její rozkvět postaral arabský svět příchodem duchovního vůdce Mohameda a po požáru knihovny v Alexandrii. Díky kterému se poznatky o astrologii dochovaly do středověku.

Jak přežila astrologie v temném středověku?
ZK: V raném středověku byli teologové postaveni před problém, zda mají považovat astrologii za plnohodnotnou vědu, nebo ji mají zavrhnout coby zakázané čarodějnické umění. Teprve Albertus Magnus očistil astrologii od všech pohan a jako první objevil teologický význam řecké a arabské filozofie a přírodních věd. Pevnou formu dal Magnovým názorům největší křesťanský teolog té doby, Tomáš Akvinský

Zajímali se o astrologii také obyčejní lidé?
MM: No jistě! Roku 1493 začal vycházet lidový The Kalendar & Compost Of Shepherds, který prokázal významný vliv astrologie na život všech lidí. Poskytoval rady pro obecné životní situace, pro zdraví a lásku, předpovídal budoucnost.

Od této doby až do poloviny 19. století dochází v důsledku osvícenství k útlumu rozvoje astrologického bádání…  
MM: Zato však astronomie zaznamenala významné objevy. Teprve od druhé poloviny 19. století našeho letopočtu se na scéně objevují mnozí významní astrologové, kteří připravili astrologii cestu k dalšímu rozvoji…

Předmluvu napsal britský spisovatel Peter Marshall. Doslov napsal český astrolog Zdeněk Bohuslav.
MOC: 349,-Kč. K dostání v dobrých knihkupectvích či na E-shopu www.milosmatula.cz