Databáze pro zdraví

I když život na této planetě neskončí v důsledku globální klimatické katastrofy, jaderné války či srážky s asteroidem, dříve či později musí skončit. Podle odborníku by se Země měla stát vlivem kosmických proseců neobyvatelnou za 1,75 miliard let.

Hvězda o průměrné hmotnosti podobné Slunci je ve vodíkovém cyklu po většinu svého života. Když spálí celé své zásoby vodíkového paliva a vodík se změní v hélium, termonukleární hoření vodíku navazuje na periferii. V tomto okamžiku se tedy svítivost hvězdy zvyšuje, její vnější vrstvy se rozšiřují a povrchová teplota klesá. Velikost hvězdy se zvýší až 100x a stane se červeným obrem. V této fázi zůstává hvězda podstatně kratší dobu, než ve vodíkové fázi - "pouze" několik milionů let.

Kurz přírodní medicíny - naučte se hlubší souvislosti nemocí z pohledu duchovna a ezoteriky

ZOBRAZIT

Nakonec jádro hélia nevydrží svoji vlastní hmotnost a začne se zmenšovat. Je-li objekt dostatečně velký, může způsobit zvýšení teploty přeměnu helia na těžší prvky, uhlík, kyslík, křemík či železo. U hvězd s průměrnou hmotností toto období může trvat miliardy let. Pro naše Slunce hodina "X" může nastat v časovém rozpětí mezi 1,75 a 3,25 miliardou let. V této době slunce zvýší teplotu i objem a Země již nebude dále obyvatelná.

Dnes se věří tomu, že povinným rysem obyvatelné zóny je voda. Obyvatelné planety by měly být umístěny od mateřské hvězdy v určité vzdálenosti, aby se zajistilo, že voda bude v kapalné podobě. I naše oceány se jednou vypaří - ale ještě předtím stihnou vymizet všechny formy života, vč. lidské rasy.

To, že se planeta nachází v obyvatelné zóně ještě samo o sobě neznamená, že se zde nachází složitější formy života. Na Zemi se první nejjednodušší buňky objevily cca 4 - 3,8 miliard let nazpět, zatímco hmyz pouze 450 - 410 milionů let zpátky, dinosauři 225 milionů let, kvetoucí rostliny 140 - 135 let a lidé pouhých 400 - 225 tisíc let nazpět. To znamená, že vznik inteligentního života vyžádal téměř 75 % času na Zemi.

Vývoj života je ovlivňován dalšími faktory. Například může být planeta příliš velká, nebo naopak příliš malá, důležitá je i ne/přítomnost směsi atmosférických plynů.

Ke konci své existence se planety stávají teplejší a rostou ve velikosti. V důsledku toho končí i zóna obyvatelnosti. Na planetách, které jsou potenciálně obyvatelné, je příliš horko a život umírá.

ědci vytvořili model Země, Marta a dalších planet sedmi různých hvězdných systémů. Ukázalo se, že Země může přežít 7,79 miliard let (a 4,5 miliard let má již za sebou) a v obyvatelné zóně stráví 6,29 miliard let.