Lidožrout, nebo jenom zabiják? II.

Velikost textu: A A A

Lidožrout, nebo jenom zabiják? II.

Ilustrační foto
  • autor: Ivan Mackerle
  • sdílet na

Obklopeni zákeřnými šlahouny

   Na jihu ostrova, kde záhadně zmizel hledač lidožravého stromu Hearst, ale můžeme narazit na rostliny, které jsou nebezpečné i větším zvířatům, ba dokonce člověku. Ne, že by ho sežraly, ale dokážou ho spoutat a uvěznit ve svých větvích. Jsou to velmi podivné rostliny, které nikde jinde na světě nenajdete. Skrývají se v trnité buši, rozprostírající se po převážné části této oblasti. Číhají mezi ostnatými sukulenty připomínajícími kaktusy velikosti domu, a mezi křovisky s obrovskými trny a listy ostrými jako břitva. Skutečně číhají, protože potřebují své háčky zabodnout do kůže živého tvora. Znovu opakuji, ne proto, aby z něj vysávaly krev jako upír, ale aby tak mohly rozptýlit svá semena. Jedna z nich je velice vzácná rostlina Harpagophytum grandidieri. Domorodci ji říkají andrindritra, neboli strom s drápy. Má velmi dlouhé a pružné větve, visící v mohutném trsu až na zem, na jejichž konci rostou tobolky se semeny. Tobolky jsou vejčitého tvaru a jsou opatřeny velmi ostrými, zpětnými háčky. Na rozdíl od našich bodláků, které se přichytí na šaty, ale kůži neporaní, tobolky harpagophytu se snadno zabodnou i do kůže. Když semena dozrají, tobolka snadno odpadne a zvíře, na které se přichytí ji odnese jinam. Přitom trpí nemalá muka, protože háčky mu nemilosrdně při každém pohybu drásají kůži. Dokud ale semena nejsou zralá, tobolky pevně drží na větvích. Rozhoupe-li větve vítr, mohou se kolem náhodně procházejícího zvířete nebo člověka dokonale ovinout. Snaží-li se oběť vyprostit, dopadne jako moucha v pavučině. Ještě více se zamotá a zabodnou se do ní další háčky. Je uvězněna v bolestivém sevření, a pokud nepřijde pomoc zvenčí, zahyne.

     My jsme však hledali strom, který svou oběť nejen uvězní, ale postupně i pohltí. Při setkání s domorodci jsme nevynechali jedinou příležitost, abychom se na něj nezeptali. Ale ti jen krčili rameny. „Ďábelské stromy“ nebezpečné člověku tady samozřejmě rostou, ale většinou jsou „fady“. Fady je malgašský výraz pro tabu, tedy jakési omezení, či zákaz, jehož porušení se trestá prostřednictvím nadpřirozených sil. Místo, kde takový strom roste je posvátné a žádný běloch tam nesmí vstoupit. Naštěstí, náš malgašský průvodce Pascal byl vysokoškolsky vzdělaný a duchů se nebál. S místními domorodci to uměl dokonale a často se mu z nich podařilo šikovně vytáhnout cenné informace.

Dálkový kurz výkladu tarotových karet pro začátečníky od autora knihy Tarot pro samouky

ZOBRAZIT

   Náš džíp poskakoval po kořenech stromů a hlubokých výmolech uzoučké cesty uprostřed pralesa. Byla už tma a my jsme začínali být nervózní. Vjíždět v noci do posvátného území domorodců nebylo příliš moudré. I přes hluk motoru jsme náhle zvenčí uslyšeli ostré zaječení. Znělo to jako vysoký ženský nářek, ale my už jsme dobře věděli, že je zle. Byl to bojový pokřik kmene Antandroy. Zbystřili jsme pozornost a za chvíli se mezi stromy mihly bílé stíny. Vzápětí vyběhly na cestu postavy v bílých řízách a s oštěpy v ruce. Náš průvodce Pascal vybízel malgašského řidiče k rychlejší jízdě, ale rozbitá cesta to nedovolovala. Ječící postavy běžely vedle našeho auta a dvěma se podařilo vyskočit vzadu na nárazník. Přes zadní okno jsme se dívali do jejich rozšklebených tváří. Naštěstí přišel rovnější úsek cesty, řidič zvýšil rychlost a naši pronásledovatelé museli seskočit. Po chvíli zmizeli vzadu ve tmě.

     Posvátné území, do kterého jsme bez povolení domorodců pronikli, chránilo jeden z „ďábelských stromů“. Byl to strom, opředený mnoha pověstmi a uctívaný domorodci v širokém okolí. Do jeho kmene se před mnoha lety vtělil duch bývalého zdejšího krále a dodnes prý občas vyžaduje lidskou oběť. Dochází u něj k nevysvětlitelným úkazům, a dokonce k záhadným úmrtím. Není to onen legendární „strom lidojed“, který už několikátý týden marně hledáme? Po další čtvrthodině jízdy tmavým lesem stromy trochu prořídly. A pak jsme ho uviděli. Stál uprostřed planiny a vypadal skutečně strašidelně. Proti obloze zalité měsíčním světlem se rýsovala jeho tmavá rozeklaná silueta s nepřirozeně zkroucenými větvemi. Hned jsme ovšem poznali, že to není žádný vědě dosud neznámý lidožravý strom, nýbrž obyčejný baobab. Strom sice vzácný, rostoucí pouze zde na Madagaskaru, ale kromě svého neobvyklého vzhledu a schopnosti, dožít se neuvěřitelně vysokého stáří, strom nijak záhadný. Člověku v žádném případě nebezpečný není, natož aby byl masožravý. Smrt muže, jehož tělo zde prý bylo nedávno nalezeno roztrhané na kusy, jsme si vysvětlovali útokem uctívačů stromu a strážců svatého území, kteří před chvíli ohrožovali i nás. Blížila se půlnoc a z pralesa za námi se začaly ozývat podivné skřeky a hlasy. Asi to nebyli jen neškodní lemuři, protože Pascal i malgašský řidič znervózněli. Je prý nejvyšší čas odtud zmizet.

    „Mezi ďábelskými stromy, které zde uctíváme jsou i takové, které skutečně dokážou člověka zabít, a někdy i na dálku,“ řekl nám bělovlasý stařec z jedné malé vesničky . „Jak je to možné?“ divili jsme se. „Jeďte k jezeru Kinkony, tam poznáte jejich tajemství,“ odpověděl se záhadným úsměvem.

Cesta tam byla příšerná. Hluboké díry, balvany a neuvěřitelně strmá stoupání. Ve vesničce Ananalava, čítající pár chýší s rákosovou střechou se kolem nás seběhli vesničané a desítky černých rukou nás začaly zvědavě osahávat. Mnoho bělochů zde asi před námi nebylo. Pascal se zeptal na ďábelské stromy a tváře domorodců rázem zkameněly. Vytáhli jsme dárky. Lacinou bižuterii, trička, propisky. Za chvíli bylo vše v pořádku a domorodci se opět rozpovídali. Stromy se jmenují kumangy a jsou prý skutečně velmi nebezpečné. Lidi ani zvířata sice nežerou, ale jsou tak jedovaté, že mohou zabíjet i na dálku. Zvláště když kvetou. Vrstva otráveného vzduchu z květů dosahuje při bezvětří prý dosti daleko. Ptáci, kteří si sednou mezi jejich listy, padnou mrtví na zem, a zvířata, která se chtějí schovat v jejich stínu ihned zahynou. Jirka Skupien, fotograf výpravy, se jen skepticky usmíval. Muž stojící hned vedle něj si toho všiml a pokýval hlavou: „Mnoho nevěřících Tomášů už doplatilo na svou povýšenou neopatrnost. Hrdinsky si čichli ke květům a za chvíli ztratili vědomí.“ Napadlo mne, že možná občasné nálezy koster lidí, kteří neopatrně ulehli do stínu jedovatého stromu, vyvolaly v některých domorodcích představu, že strom svou oběť uchvátil, sežral a kostru posléze vyvrhl.

    Když jsme je žádali, aby nám k nejbližší kumanze ukázali cestu, vrtěli hlavami, abychom tam nechodili. Nemuselo by to dobře dopadnout. Vysvětlili jsme jim, že právě kvůli těmto stromům jsme sem přijeli až z daleké země, a že se před nimi umíme ochránit. To byla skutečně pravda. Danny, potápěč výpravy, se rozhodl, že dojde až těsně k nebezpečnému stromu s maskou a dýchacím přístrojem. Vytahujeme další dárky a posléze si jeden domorodý mladík přece jen sedá k nám do auta. Ke stromu nás dovede.

   Písečná cesta se kroutí v hustém zeleném porostu a párkrát musíme zapnout pohon na všechna kola. Auto se statečně prohrabává pískem dál a dál, ale nakonec stejně musíme pokračovat pěšky. Rychle pár hltů zteplalé vody, bágly na záda a jde se. Cestou nám domorodec dává poslední ponaučení. Až budeme u stromu, nemáme pít ani jíst. Bohužel ale neví, jestli strom zrovna kvete. Už u něj dlouho nebyl. Hoříme nedočkavostí a znovu si probíráme, jak budeme u stromu postupovat.

   A pak jsme konečně na místě. Zelená koruna kumangy vykukuje za skupinkou palem. Sami bychom ji asi skutečně nepoznali. Vytahuji dalekohled a prohlížím si její větve. Květy nikde nevidím. Bezprostřední nebezpečí tedy nehrozí. Opatrně se přibližujeme a neustále čicháme kolem sebe. Vzduch je čistý, žádný náznak sebemenší vůně. Maska může zůstat v báglu. Pod stromem hnijí dvě mrtvolky ptáků a o kus dál leží krunýř želvy, ze kterého vykukuje páteř. Rád bych zde našel kostry větších zvířat, ale nemám štěstí. Asi je instinkt před nebezpečím včas varoval. Domorodec ohýbá větev a ukazuje nám velké tvrdé lusky. To byly nedávno smrtonosné květy. Jeden si trhám na památku a ukládám do mikrotenového sáčku. Všude okolo je klid, žádné drama se neodehrává. Čekal jsem, že zde budeme nasazovat životy. Trochu mne to zklamalo. Na příští květy a smrtící ovzduší bychom si museli pár měsíců počkat. Ale ani sami domorodci nevědí, kdy přesně strom kvete. Je prý to nepravidelné a závisí to na deštích. Kumanga je ale prudce jedovatá i teď. Musíme být opatrní a moc na ni nesahat. Ani na listy. Před rokem se sem zatoulaly krávy z vesnice a pásly se na šťavnatých listech z větví. Během pár okamžiků byly mrtvé. Domorodci se proto rozhodli, že se vraždících stromů definitivně zbaví. Přišli je vypálit. Dílo zkázy jsme viděli na vlastní oči na vedlejší mýtině. Spálené zčernalé kmeny zde smutně trčely k bezmračné obloze. Možná, že jsme byli jedni z posledních bělochů, kteří legendární zabijácké stromy viděli na vlastní oči a filmovali. Nikde jinde totiž nerostou. Dokonce i zde na Madagaskaru je pár posledních exemplářů pouze v této oblasti. A tak nám těch obávaných „ďáblů“ bylo nakonec vlastně líto. A strom lidožrout? Možná, že ho potkal stejný osud.

(konec)

UPOZORNĚNÍ

Doporučení, rady a návody pro léčbu, léčebné kůry a jiné postupy a informace zveřejněné na stránkách zahady-zdravi.cz nenahrazují lékařské vyšetření a mají pouze informativní charakter. Jakékoliv užití a použití těchto doporučení se děje na vlastní odpovědnost návštěvníka těchto stránek. Tyto postupy a informace byste měli konzultovat se svým ošetřujícím lékařem nebo dalšími odborníky z předmětného oboru.

Zdroj
Autor/zdroj fotografie: Pavel Hanzal

Štítky: celebrity, příroda, záhady

Můžete si také přečíst

Ostatní
Megalitické památky - základy

Na zajímavé stavby a útvary plné energie a záhad nemusíte jezdit do dalekých krajů, ale je možné, že je máte přímo za humny.…

Ostatní
Olgoj chorchoj

Allghoi khorkhoi, nebo-li olgoj chorchoj, je červovitý tvor žijící v píscích mongolské pouště Gobi v Asii. Jedná…

Ostatní
Vegetariánství se představuje

Vegetariánství je pojem, který u nás zní stále exoticky. Přitom stravování založené na vynechání živočišných produktů není…

UFO
UFO – případ Roswell

Případ Roswell je klíčová událost v historii ufologie, ufologové rozdělují svět před a po Roswellem. Vše začalo 24. 6. 1947,…

Ostatní
Odhalené tajemství křišťálových lebek

Záhadné křišťálové lebky vzrušují obrazotvornost milovníků tajemna už dlouho. Někteří dokonce věří, že jsou památkou na zapomenutou…

UFO
Rozhovor o fenoménu UFO s předním českým ufologem Vladimírem Šiškou

Můžete se čtenářům představit? Narodil jsem se 4.9.1955 v Praze a rovnou se tedy přiznávám k jakémusi sklonu ke škatulkování,…

Ostatní
Kryptozoologie - sněžný muž (Yetti)

O sněžném muži slyšela velká část z nás. Přesto ale neuškodí se podívat trochu na zoubek tomuto tvorovi. Jeho existence je…

UFO
Američtí astronauti a svědectví o UFO I.

Tento druh článků bude od podzimu přístupný pouze pro uživatele, kteří zaplatí čtenářský poplatek. Přístup, registrace i…

UFO
Američtí astronauti a svědectví o UFO II.

Tento druh článků bude od podzimu přístupný pouze pro uživatele, kteří zaplatí čtenářský poplatek. Přístup, registrace i…

 
Vítejte Esoterika Duchovní svět Záhady Zdravý život Volný čas Věštírna Redakce
RSS | Reklama | Podmínky | Kontakt NAHORU ↑

ZOBRAZIT MOBILNÍ VERZI ZOBRAZIT KLASICKY