Lidožrout, nebo jenom zabiják?

Velikost textu: A A A

Lidožrout, nebo jenom zabiják?

Ilustrační foto
  • autor: Ivan Mackerle
  • sdílet na

Vždy jsem se vášnivě zajímal o příšery a nestvůry z živočišné říše, skrývající se v odlehlých a neprobádaných končinách naší země. Věděl jsem, že není vůbec snadné je vystopovat, ale přesto jsem se o to mnohokrát pokoušel. Když jsem se jednou dočetl o vědě dosud neznámém lidožravém stromu z madagaskarských pralesů, který dokáže ve svých větvích uvěznit a potom postupně pohltit člověka, zajásal jsem. To není zvíře, které by se mohlo přede mnou ukrývat. Strom přece roste pořád na stejném místě a tak mi nemůže uniknout. Byl jsem si jistý, že tentokrát záhadu rozřeším a tuto zelenou příšeru najdu.

Ve východní části údolí, jehož nadmořská výška byla asi jen sto metrů, leželo hluboké jezero o průměru necelé dva kilometry. Jeho olejovitá voda líně přetékala do rákosím obrostlého kanálu vedoucího do tmavého lesa. Domorodci nás vedli po úzké pěšince podél potůčku, přímo do zdánlivě neproniknutelné hradby stromů. Můj společník a tlumočník Hendrick kráčel hned přede mnou a na konci průvodu šly ženy a děti. Po chvíli se všichni zastavili a začali křičet: „Tepe! Tepe!“ Potůček se zde kroutil a v jedné jeho zátočině na mýtině stál nejpodivnější strom, jaký jsem kdy ve svém životě spatřil.

Kurz přírodní medicíny - naučte se hlubší souvislosti nemocí z pohledu duchovna a ezoteriky

ZOBRAZIT

Jeho kmen, zdánlivě tvrdý jako ocel, vypadal jako dva a půl metrů vysoký ananas tmavě skořicové barvy. Z kuželovité koruny o průměru minimálně půl metru se k zemi sklánělo osm lodyhovitých listů připomínajících agáve, ale dlouhých asi tři metry. V nejtlustším místě byly asi šedesát centimetrů silné a skoro metr široké. Ke konci se zužovaly do ostré špičky jako kraví roh, na vnější straně však byly poněkud vyduté a na vnitřní vypouklé. Povrch vyduté strany byl pokryt mnoha trny ve tvaru háčků. Listy visely mdle, jako bez života, i když v nich byla ukryta obrovská síla. Z vrcholku stromu odkapávala lepkavá šťáva a na všechny strany tam trčela jakási dvoumetrová chlupatá chapadla, zatím ztuhlá. Nad nimi se tyčilo k nebi šest bílých, skoro průhledných tykadel, neustále se pohybujících a kmitajících jako těla hadů. Domorodci, seskupení kolem stromu, začali náhle vysokými hlasy vřískat a ječet. Hendrick mi vysvětlil, že to je jakási jejich hymna, opěvující velký ďábelský strom. Za neustálého zpěvu obstoupili jednu mladou ženu, kopími ji dostrkali ke stromu a přinutili vyšplhat po kmeni do koruny. Když se žena s hrůzou v očích konečně postavila na vrcholku vedle chvějících se tykadel, začali na ni křičet „Tsik! Tsik!“ (Pij! Pij!). Nebohá žena se sklonila a začala olizovat medovitou tekutinu, pomalu vytékající z koruny. Vtom strom ožil. Tykadla se bleskurychle naklonila k ženě, chvíli kmitala nad její hlavou a pak, jakoby řízena démonickou inteligencí, se ovinula kolem jejího krku. Zoufalý výkřik ženy byl ihned přerušen hlasitým křikem vzrušených domorodců. Hrozné divadlo ale ještě neskončilo. Doposud ztuhlá chapadla stromu se pohnula a jedno po druhém se pomalu natáčelo ke své oběti. S brutální silou ji spoutala jako klubko hadů. A pak se pomalu, jako ramena jeřábu začaly zvedat tuhé listy. Vytvořily jakýsi gigantický květ a tiše se sevřely kolem zmítající se ženy. S obrovskou silou se k sobě tiskly stále těsněji a těsněji a po chvíli začal stékat po kmeni pramínek červené tekutiny. Byla to směs ženiny krve a medovité šťávy stromu-lidojeda. Ječící domorodci se teď plazili ke zkrvavenému kmeni stromu a vzácnou tekutinu chytali a olizovali. Odstrkávali jeden druhého a tlačili se kolem kmene, aby ochutnali příšerný nápoj. Vzrušení dosáhlo maxima a následovaly nepředstavitelné orgie. Listy stromu tepe se otevřely až teprve po deseti dnech a opět se splihle sklonily dolů k zemi. Jen bílá kostra, která z nich vypadla na zem, připomínala příšerné divadlo, jež se zde nedávno odehrálo.

Takto popsal své očité svědectví německý cestovatel Karl Liche v dopise polskému učenci dr. Omeliusu Fredlowskému koncem minulého století. Dopis byl otištěn v několika novinách a časopisech, a vzbudil velkou pozornost. Jako první jej uveřejnil v roce 1878 populární časopis Gräfe und Walter v Karlsruhe, a indický Mail, vydávaný v Madrasu. Následoval newyorský World a australský Register v roce 1880 a o rok později příhodu uvedl časopis vydávaný misionáři na Madagaskaru Antanarivo Annual and Madagascar Magazine. Žádný botanik, ani cestovatel se však tehdy lidožravý strom hledat nevydal, a postupně se na něj zase zapomnělo.

 

Pátrání se rozbíhá

Novou vlnu zájmu vzbudil článek v nedělní příloze amerických novin American Weekly ze dne 26.9.1920. Žádné nové informace o stromu ale nepřinesl, pouze oprášil a poněkud zdramatizoval Licheho dopis, a přidal k tomu kreslený obrázek nahé blondýny v objetí trnitých listů hrozného stromu. Tento článek inspiroval michiganského guvernéra Chase Salmon Osborna k cestě na Madagaskar za touto botanickou záhadou. Osborn projezdil křížem krážem celý Madagaskar, ale bohužel strom nikde nenašel. Všichni domorodci, které potkal, mu však prý o stromu vyprávěli. Zážitky z jeho cesty uveřejnil opět American Weekly v říjnu 1924. A do třetice se American Weekly vrátil k tomuto tématu v lednu 1925. V článku s názvem Unikl ze spárů lidožravého stromu popisoval výpravu cestovatele W.C.Bryanta na ostrov Filipíny, kde v džungli narazil na lidské kostry ve větvích podivného neznámého stromu. 

Reakce botaniků na tyto články byla ostrá. „Masožravé rostliny loví a konzumují pouze hmyz do velikosti několika milimetrů,“ rozčilovali se. „Člověk nebo větší zvíře se v žádném případě nemůže stát jejich kořistí.“ Vědecký časopis American Botanist uzavřel svou nelítostnou kritiku slovy: „Pole a lesy rozhodně neoplývají jedovatými rostlinami a zvířaty. Jsou mnohem bezpečnější než ulice většiny měst. Jestli existuje takový strom, jaký popisují některé bulvární plátky, nabízíme za jeho živý exemplář odměnu ve výši deseti tisíc dolarů.“ Těžko říct, zda to byla vidina této odměny, či jenom touha po dobrodružství, co vedlo v roce 1935 pátrat po stromu-lidojedu do pralesů Madagaskaru bývalého důstojníka britské armády L. Hearsta. Ačkoliv domorodce z trpasličího kmene Mkodo, kteří by ho ke svému uctívanému stromu dovedli, vůbec na ostrově nenašel, nebyl tak zcela neúspěšný. Setkal se s černošským lovcem, který mu potvrdil. že „ďábelské stromy“ tam skutečně rostou, a hluboko v lesích se dodnes tajně provozují náboženské obřady spojené s obětováním lidí těmto stromům. Povzbuzený Hearst strávil hledáním na ostrově čtyři měsíce a nakonec skutečně na obrovské masožravé rostliny narazil. Uctívaný lidožravý strom Tepe sice před ním domorodci utajili, ale Hearst přivezl fotografie velikých láčkovek polykajících malé hlodavce a snímky jakýchsi neznámých stromů, pod nimiž ležely kostry větších zvířat. Živé exempláře stromů pochopitelně dovézt nemohl, potřeboval by k tomu přinejmenším nákladní auto. Vědci ale jeho fotografie jako důkaz neuznali a podezírali jej z falzifikace. Proto se Hearst vydal do pralesů znovu, ale tentokrát se už nevrátil. Za tajemných okolností zahynul někde v porostech sukulentních harpagofytů v jihovýchodní oblasti ostrova. Tam také začalo naše pátrání.

Domnívali jsme se, že nás tam čeká zelená neprostupná džungle jaká je v Africe, ale suchý trnitý buš, do kterého jsme se dostali byl snad ještě horší a neprůchodnější. Převládají tu rafiové palmy dobře snášející sucho, a mohutné baobaby, roztroušené mezi houštinami trnitých keřů. Krajina vypadá úplně nepozemsky. Z ostře rudého písku vyrůstají pichlaví obři, ať už to jsou pryšce s třiceticentimetrovými ostny, nebo zvláštní stromy didiéry, jejichž pružné větve jsou tak obaleny trny, že listy mezi nimi nejsou téměř vůbec vidět. Procházet touto krajinou i s mačetou je nesmírně obtížné. Ostny vám ihned roztrhají šaty a poraní tělo. Po pár desítkách metrů pochodu v této hrozné vegetaci se musíte celí zkrvavení vrátit. Proto se zde dodnes skrývá ještě mnoho neznámých rostlin. Skutečně zde rostou i masožravé rostliny. Jsou to hlavně tzv. láčkovky, rostliny se zvláštními vakovitými konvicemi, do kterých lapají svou kořist. Ta je přilákána sladkým nektarem, vylučovaným na víčku i jinde na povrchu láčky, a jakmile se dostane na kluzkou plochu, spadne do láčky odkud už není návratu. Utopí se ve slizovité tekutině a postupně je rozložena trávícími šťávami rostliny. Láčky známých madagaskarských masožravek jsou však dlouhé maximálně 30 cm, takže jejich běžnou kořistí je skutečně jenom hmyz. A co víc, lapací systém těchto rostlin je pouze pasivní. Cestovatel Liche však popisoval. že lidožravý strom tepe lapal svou kořist aktivně. Jejím rychlým uchvácením jakýmisi výrůstky a následovným sevřením listů. Spíše tedy připomínal masožravky z čeledi mucholapek, nebo rosnatek. I ty však loví pouze hmyz.

 

UPOZORNĚNÍ

Doporučení, rady a návody pro léčbu, léčebné kůry a jiné postupy a informace zveřejněné na stránkách zahady-zdravi.cz nenahrazují lékařské vyšetření a mají pouze informativní charakter. Jakékoliv užití a použití těchto doporučení se děje na vlastní odpovědnost návštěvníka těchto stránek. Tyto postupy a informace byste měli konzultovat se svým ošetřujícím lékařem nebo dalšími odborníky z předmětného oboru.

Zdroj
Autor/zdroj fotografie: Pavel Hanzal

Štítky: cestovani, příroda, záhady

Můžete si také přečíst

Cestování
Svatý Jan pod Skalou (Tipy na výlet)

Nedaleko Prahy leží lokalita nazývaná Český Kras. Tato krásná oblast zahrnuje několik zajímavých míst, mezi které patří i…

Ostatní
Megalitické památky - základy

Na zajímavé stavby a útvary plné energie a záhad nemusíte jezdit do dalekých krajů, ale je možné, že je máte přímo za humny.…

Ostatní
Olgoj chorchoj

Allghoi khorkhoi, nebo-li olgoj chorchoj, je červovitý tvor žijící v píscích mongolské pouště Gobi v Asii. Jedná…

Kultura
Pravěk v Nižboru

Interaktivní program určený dětem do 12 let bude probíhat v období letních prázdnin v Informačním centru keltské kultury…

Ostatní
Vegetariánství se představuje

Vegetariánství je pojem, který u nás zní stále exoticky. Přitom stravování založené na vynechání živočišných produktů není…

Cestování
Jeskyně Výpustek

Přestože Moravský kras může být pro mnohé z nás z ruky, jedná se o místo, které stojí za návštěvu. Skrývá v sobě velké množství…

UFO
UFO – případ Roswell

Případ Roswell je klíčová událost v historii ufologie, ufologové rozdělují svět před a po Roswellem. Vše začalo 24. 6. 1947,…

Ostatní
Odhalené tajemství křišťálových lebek

Záhadné křišťálové lebky vzrušují obrazotvornost milovníků tajemna už dlouho. Někteří dokonce věří, že jsou památkou na zapomenutou…

UFO
Rozhovor o fenoménu UFO s předním českým ufologem Vladimírem Šiškou

Můžete se čtenářům představit? Narodil jsem se 4.9.1955 v Praze a rovnou se tedy přiznávám k jakémusi sklonu ke škatulkování,…

 
Vítejte Esoterika Duchovní svět Záhady Zdravý život Volný čas Věštírna Redakce
RSS | Reklama | Podmínky | Kontakt NAHORU ↑

ZOBRAZIT MOBILNÍ VERZI ZOBRAZIT KLASICKY