Databáze pro zdraví

Je celkem pravděpodobné, že jestliže jste někdy posílali balík doručovací službou, koupili si počítač nebo třeba plechovku limonády, tak jste své těžce vydělané peníze předali jednomu z obchodních partnerů Pentagonu. Zatímco je věnována velká pozornost známým zbrojařským firmám, desítky tisíc firem vyrábějících například zubní pasty a šampóny, ale i místní restaurace po celých Spojených státech amerických, zásobují americké Ministerstvo obrany výrobky každodenní potřeby a pořádně na tom vydělávají.

Dokončení předchozí části.

Nechte si zpracovat osobní horoskop od astrologa

ZOBRAZIT

Mezi další dlouhodobé dodavatele americké armády patří výrobci pneumatik Goodrich a Goodyear, ropné kolosy Shell a Exxon Mobil, potravinoví výrobci Nestle, General Mills, Tyson, ConAgra a Campbell's Soup (proslulá u nás díky slovenskému umělci Andymu Warholovi, pozn. redakce) a technologické firmy AT&T, Oracle, Sony a Verizon.

Desetiletí vedení válek v zahraničí, od Iráku a Afganistánu až po Pákistán, Libyi, Jemen a Somálsko, nebylo k běžným Američanům příliš přívětivé. Zatímco Spojené státy do národní bezpečnosti investovaly na 8 bilionů dolarů, národní dluh vzrostl z 8 na 14,3 bilionu a nezaměstnanost se zvýšila z 4,5 na 9,1 %. Množství dětí žijících v chudobě od roku 2000 vzrostlo podle Národního centra pro děti žijící v chudobě (National Center for Children in Poverty) o 20 % a nebezpečí hladu mezi seniory poskočilo dokonce o 80 procent. Na druhou stranu průmysl od automobilového k potravinářskému a dokonce i největší producenti organických potravin po tuto dobu vydělávaly na amerických válkách.

Ve svém zakončovacím projevu z roku 1961 varoval prezident Dwight Eisenhower před nastupujícím vojensko-průmyslovým komplexem. V současnosti je však zbrojní průmysl, před kterým Eisenhower varoval, pouze jednou stranou rovnice. Civilní firmy jako FedEx a PepsiCo jsou páteří něčeho, co bychom mohli nazvat vojensko-korporátním komplexem nevojenských společností, které umožňují Pentagonu fungovat, válčit a okupovat cizí země.

Téměř desetiletí po projevu prezidenta Eisenhowera mělo Ministerstvo obrany 22 000 předních dodavatelů (tedy přibližně v roce 1971, pozn. redakce). Minulý rok to bylo podle vojenských statistik již 135 000. Důvody jsou zřejmé. Štědré vojenské rozpočty a rostoucí výdaje na domácní bezpečnost vytvořily z Pentagonu pomyslného oslíka, tolik přitažlivého jako stabilní zdroj příjmů v ekonomicky nejisté době.

Většina Američanů si nikdy nic nekoupí přímo od společností Lockheed Martin, Boeing nebo Northrop Grumman, ale hodně jich utrácí peníze za zubní pasty společnosti Procter & Gamble, cereálie Cheerios od General Mills, PlayStation 3 (Sony) nebo platí za mobilní služby společnostem AT&T nebo Verizon – z nichž jsou všichni velkými dodavateli armády. Na druhé straně planety byly velké části Afgánců a Iráčanů zničeny jejich domovy a zabiti příbuzní v přímé souvislosti se snahou těchto a dalších členů vojensko-korporátního komplexu.

Budeme-li uvažovat pouze variantu středního růstu nákladů na obranu, množství firem toužících po bezpečné zátoce výplatních pásek armády bude jistě stoupat. S tím bude docházet k další militarizaci civilní ekonomiky skrytými korporacemi, které vydělávají na stavu permanentní války, zatímco americká veřejnost nebude mnoho vědět o jejich roli ve vojensko-korporátním komplexu a amerických válkách v zámoří.