Databáze pro zdraví

Pan Ivan Mackerle je českým expertem na téma záhad, jeho jméno je známo v záhadologických kruzích po celém světě. Zkoumání záhad je pro něj nejen koníček, zasvětil mu totiž celý svůj život. Aby mohl odhalovat nejrůznější záhady, procestoval velkou část Země a navštívil exotická tajemná místa. Zažil dobrodružství, která známe jenom z filmů či knih. O tom, jak se člověk stane záhadologem a co všechno prožil při svých expedicích, se podělil v exkluzivním rozhovoru pro zahady-zdravi.cz.

Dostali jste se někdy do tak nebezpečné situace, že by někomu šlo při Vaší expedici o život?

Dálkový kurz výkladu tarotových karet pro začátečníky od autora knihy Tarot pro samouky

ZOBRAZIT

Zažili jsme několik situací, kdy jsme se smrti podívali do tváře. Třeba při expedici za olgojem chorchojem v Mongolsku. Byli jsme hluboko v poušti u čínských hranic, kde stála opuštěná jurta, ve které bydlel šaman. Vyzvídali jsme informace o olgoji chorchoji, konkrétně jsem se ho ptal na barvu. Říkal, že vypadá jako střevo naplněné krví. Varoval nás ovšem, ať ho nehledáme, že to není zvíře, ale démon pouště. Neposlechli jsme ho. V noci se mi na poušti zdál hodně živý sen o olgoji, že vylézá z písku a začal jsem před ním utíkat. Skočil mi na záda a ucítil jsem velkou bolest. Zařval jsem bolestí a probudil jsem se. Vyhrnul jsem si tričko a na zádech jsem měl velkou bolestivou podlitinu naplněnou krví. Připomínala olgoje, který mi tam ve snu skočil. Byla to jedna z nejhorších bolestí, jakou jsem kdy zažil, bylo mi hodně špatně. Podlitina vydržela až zpátky do Prahy, kde mi lékaři řekli, že tam došlo k vnitřnímu krvácení. Postupně se to vstřebávalo a záda jsem měl na tom místě ještě půl roku poté citlivá.

Druhý moment, kdy mi hrozilo nebezpečí, bylo pátrání na Sibiři po záhadných „kotlích“, údajných stavbách mimozemšťanů z neznámého kovu propadajících se pomalu do zmrzlé země. Místní lidé prý v blízkosti těchto kopulovitých kotlů umírali a proto se z nich stalo zakázané území, údolí smrti, a zapomnělo se, kde přesně stojí. Použili jsme motorový padák, abychom ta místa našli. Nakonec jsme dvě místa objevili, v kruhovém jezírku jsme pod vodou a pod bahnem něco tvrdého zaobleného skutečně nahmatali. Před začátkem výpravy jednomu členu týmu předpověděla věštkyně, aniž by cokoliv o expedici věděla, že člen týmu s šedými vlasy a s problémy se srdcem, což jsem já, může umřít. Že je tam místo se silně negativní energií, kde se nesmí dlouho zdržet, jinak umře. A skutečně na jednom místě, kde jsme zkoumali a filmovali onen neznámý objekt pod vodou, se mi začalo dělat špatně, motala se mi silně hlava, zvracel jsem a nemohl jsem se ani udržet na nohou. Trvalo to celý den, chtěli mi zavolat helikoptéru, ale ta byla velice drahá. Když jsme poté z toho údolí smrti rychle odjeli, jako mávnutím proutku to ze mně spadlo a udělalo se mi opět dobře. Následná lékařská vyšetření nic nezjistila a dodnes nevíme, co se mi to vlastně stalo.

Jaké byly Vaše největší úspěchy?

Jak jsem už říkal, na Madagaskaru jsme hledali lidožravý strom. Lidožravý strom jsme sice nenašli, ale domorodci nám řekli o stromech zabijácích, tzv. kumangy, které umí zabít na dálku. Stromy jsou podobné mangovníku, ale jsou prudce jedovaté – kůra, smůla i květy. A když kvete a nefouká vítr, tak se kolem stromu vytvoří kapsa otráveného vzduchu. Když si člověk pod takový strom sedne, zamotá se mu hlava a už se neprobudí. Nebo i pták, který dosedne na strom, po chvíli spadne mrtvý na zem. Strom jsme našli díky jinému mladému domorodci, ale bohužel nekvetl. Kolem ovšem bylo hodně koster zvířat. Natrhal jsem si lusky stromu, které mám pečlivě schované. Domorodci se stromů bojí a vypalují je, takže je otázka, kolik těchto smrtících stromů ještě vůbec existuje.

Nejslavnější moje výprava byla do toho Mongolska, protože nikdo jiný do té doby po olgoji chorchojovi nepátral. Politicky to tehdy bylo i složité a svět o tom nevěděl. Naše republika, resp. naše expedice byla úplně první na světe, která ho hledala. Přivezli jsme konkrétní údaje, jako v kterém roce koho zabil, jak se jmenoval ten člověk, v jaké oblasti olgoj žije, jak vypadá, jak se chová atd. Tehdy jsem o tom napsal článek do Reflexu, takže to budilo pozornost Čechů. Ale chtěl jsem, aby se o tom dozvěděl celý svět, takže jsem napsal anglický článek do časopisu FATE, což je americký časopis o záhadných jevech. Začali mi najednou volat světoví kryptozoologové, kterých jsem si vždycky vážil, jako Dr. Karel Shuker, Angličan, který je známý odborník a od něhož jsem četl hodně knížek. A doteď se o olgojovi píše hodně článků, které obsahují příhody, které jsem popsal, ale jak opisuje jeden od druhého a dramatizují to, tak už jsou ty informace hodně pokroucené. A často se doteď uvádí, že první byla ta naše česká expedice.

Potom byla hezká výprava za ruinami Nan Madolu v Mikronésii, zatopeném městě dávné civilizace, kde jsme hledali platinové rakve obrů. Japonci tam prý před 2. světovou válkou byli, potápěli se a hledali poklady. Našli tam Dům mrtvých, potopenou stavbu, kde byly platinové rakve spolu s kostrami dávných tvůrců ostrova. Oni rakve rozbíjeli a tahali ven platinu. Jednou se ovšem dva potápěči z této svatokrádežné výpravy nevrátili a nikdo nevěděl, co se jim stalo, jenže zrovna vypukla 2. světová válka, tak se o to přestali zajímat. A od té doby tomu nikdo pořádně nevěnoval pozornost. Až jsme si to přijeli ověřit my. Pod městem mělo být velké bludiště chodeb, které pospojovávaly jednotlivé stavby. Podzemní chodby jsme našli, ale byly to krátké zazděné kobky, ne bludiště. Potápěli jsme se i v moři, kde jsme našli sloupy zarostlé škeblemi, které utvářely ulici. Podmořské město tam tedy je. Nebylo ovšem dostatek financí na další ponory, takže toto téma stále čeká na prozkoumání. Celé to tam bylo moc krásné.

Na zahady-zdravi.cz jsme přinesli Vaše pátrání po jihlavském podzemí, brány do Agharty. Tato podzemní říše se ve Vašich expedicích opakuje. Věříte v existenci podzemního světa?

Existují popisy od hodně lidí. Já to beru tak, že to není místo fyzické, kam by mohla sestoupit expedice s baterkami a lany, ale že to je cesta spíše do vlastního nitra. Je to svět duchovní, kam se člověk dostane přes změněný stav vědomí. Na různých silných mystických místech člověk upadne nebo se uvede do transu, říká se že tam jsou portály, vedou odtud brány „jinam“, ale vstup je možný pro meditujícího člověka. Je to jiná realita, mystický zážitek, hodně lidí, co se navzájem neznají to popisují stejně, takže to není osobní fantazie, či halucinace. Neodehrává se to v našem konvenčním materiálním světě a proto se to nedá zkoumat fyzikálními přístroji a skeptičtí materialističtí vědci tomu proto nevěří. Věda si sama dala omezení na zkoumání fyzikálního světa. Jenže tento náš “objektivní“ svět je zjednodušený a upravený našemi mozkovými filtry, aby vyhovoval současnému světovému názoru. Ve skutečnosti je mnohem širší, ale člověku v běžném každodenním stavu vědomí nepřístupný. Může za to výchova, která nám na základě jakési dohody vyplývající z každodenní zkušenosti odmalička vtlouká do hlavy, co je a není možné. Ale malé děti, které jsou ještě čisté a lidé, kteří se buď spontánně v mimořádných životních situacích, nebo záměrně pomocí jistých technik, ať už mystických nebo šamanských, dokážou dostat do změněného, lépe řečeno rozšířeného stavu vědomí, uvidí tu jinou realitu, vstupují do jiných světů, třeba i do té zmíněné Agharty, a setkávají se s jinými bytostmi. Mám proto zjednodušené přirovnání pomocí známých trojrozměrných obrázků skrytých v jakýchsi skvrnách, kdy je třeba se naučit správně rozostřit zrak, až se vám trojrozměrný obraz zjeví. Člověk, který to umí, ten skrytý trojrozměrný objekt vidí. Přijde někdo druhý a bude tvrdit, že on nic nevidí a že tam proto nic trojrozměrného není a chce důkaz, že v tom obrázku je něco víc. Jak mu to ale můžete dokázat? Pokud ten trojrozměrný objekt chcete vyfotit, tak vyfotíte zase jen ty skvrny a on stále nic neuvidí, pokud se nenaučí rozostřit zrak. Není to tedy nijak dokazatelné, ale existuje to. A tak je to i s jinými realitami. Kdo tam neumí vstoupit, nevěří a popírá je, ale ony přesto existují!

Moc děkuji za rozhovor, Vítek Kuntoš

Tip pod vánoční stromek: 11.11.2010 vyjde zajímavá kniha "Tajemství pražského golema" (Golem,  talmud, kabala; židovské mýty a legendy, judaismus a historie Židů v Česku) - právě golem byl jeden ze záhadologických výzkumů pana Mackerleho a je proto tím pravým povolaným autorem.