Databáze pro zdraví

Toto desetiletí bylo poznamenáno řadou extrémů v počasí, které ukazují, jak zranitelné jsou naše společnosti.

Letos v létě jsme mohli sledovat s počasím spjatými extrémy v Rusku, Pákistánu, Číně, Evropě, Arktidě – co si jen vzpomenete. Ale má to něco společného s globálním oteplováním a jsou na vině lidské emise?

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT

I když to nelze vědecky prokázat (nebo vyvrátit, na tom nezáleží), že globální oteplování způsobilo zejména extrémní události, můžeme říct, že globální oteplování pravděpodobně způsobuje mnoho druhů extrémního počasí častější a závažnější.

Několik týdnů, střední Rusko bylo v sevření nejhorší vlny veder, která způsobila pravděpodobně tisíce úmrtí. V důsledku sucha a horka se rozpoutalo mimo kontrolu více než 500 požárů, Moskva se dusila v kouři a v ohrožení bylo několik jaderných zařízení. Ruská vláda zakázala export pšenice, světové ceny obilí porostou.

Mezitím se Pákistán potýká s bezprecedentními záplavami, které zabily více než tisíc lidí a další miliony postižených. Přívalové povodně v Číně zatím zabily více než tisíc lidí a zničily více než milion domácností. V menším měřítku bojovaly s vážnými povodněmi evropské země jako Německo, Polsko a Česká republika.

Mezitím byly globální teploty v posledních měsících na nejvyšší úrovni ve srovnání s až 130 let starými měřeními. Pokrytí arktického moře ledem dosáhlo nejnižší zaznamenané hodnoty v měsíci červnu. Dva obrovské kusy ledu se oddělily v červenci a v srpnu v Grónsku.

Jsou tyto události spojené? Dívání se na jednotlivé mimořádné událost ještě neodhalí jejich příčinu, stejně tak jako sledování několika scén z filmu neodhalí spiknutí. Ale z pohledu v širších souvislostech a s použitím logiky fyziky je možné důležitým částem spiknutí porozumět.

Toto desetiletí bylo poznamenáno řadou extrémů. V roce 2003 nejhorší vlna veder v živé paměti zlomila s velkou vervou teplotní rekordy a způsobila 70 000 úmrtí v Evropě. V roce 2005 nejhorší období hurikánů v Atlantiku zničilo New Orleans a překonalo rekordy v počtu a intenzitě bouřek.

V roce 2007 zuřily v Řecku bezprecedentní ničivé požáry, téměř zničily starověký pozemek Olympia. A severozápadní průchod v Arktidě byl úplně prvně v současné historii bez ledu. V loňském roce bylo více než sto lidí zabito při požárech australský buších, které přišly po vlně sucha a rekordního horka.

 Toto seskupení rekordních událostí může být považování za smůlu. Ale je to krajně nepravděpodobné. Daleko více pravděpodobné je, že to je výsledek oteplování klimatu – v důsledku tohoto po celém světě nejteplejším desetiletí.

Veškeré počasí je poháněno energií, která pochází ze Slunce. Ale největší změna v energetickém rozpočtu Země za posledních sto let spočívá v skleníkovém efektu, který omezuje vstup tepla do prostoru. Vzhledem k emisím fosilních paliv je nyní v atmosféře o jednu třetinu oxidu uhličitého více než kdykoliv předtím za posledních nejméně milion let, jak odhalilo poslední vrtání ledu v Antarktidě.

Změny v energetickém rozpočtu Země způsobené kolísáním výkonu Slunce jsou pro srovnání desetkrát menší. A jdou špatným směrem: v posledních letech bylo sluneční záření na nejmenší úrovni od počátku satelitních měření v roce 1970. Takže když hovoříme o bezprecedentních extrémních projevech počasí, je hlavním podezřelým samozřejmě největší klimatická změna, která se odehrála za posledních sto let – ta, která byla způsobena lidskými emisemi.

Fakt, že jsou vlny veder jako ta v Rusku stále častější a extrémnější v teplejším světě, je snadné pochopit. Extrémní srážky se postupně stanou častější a intenzivnější v teplejším klimatu, vzhledem k dalšímu prostému faktu fyziky: teplý vzduch pojme více vlhkosti. Pro každý stupeň Celsia oteplování, o 7 % více vody je k dispozici dešti z nasycených vzduchových hmot. I riziko sucha se zvyšuje s oteplováním: i tam kde neklesají srážky se zvyšuje odpařování a vysušuje půdu.

Účinek oxidu uhličitého může také změnit přednostní vzory atmosférické cirkulace, což může zhoršit extrémy tepla, sucha, či srážek v některých regionech, zatímco v jiných může vést ke zmírnění. Problém je, že snížení těchto extrémů, na které jsme již dobře adaptovaní, poskytuje pouze malé výhody, zatímco nové extrémy, na které nejsme zvyklí, mohou být zničující, jak ukazují nedávné události v Pákistánu.

Události tohoto léta ukazují, jak zranitelné jsou naše společnosti na extrémy v počasí. Ale to co vidíme nyní, se děje po pouhých 0,8° C globálního oteplování. S rychlými a rozhodnými kroky ještě můžeme omezit globální oteplování na celkové 2° C nebo o něco méně. I taková změna teploty bude potřebovat značné úsilí, abychom se přizpůsobili extrémům počasí a stoupajícím hladinám moří, které je třeba začít již nyní.

Se slabou akcí, kterou slíbily vláda v Kodani v prosinci loňského roku, budeme na cestě ke zvýšení teploty o 3 – 4°  C. Proto je potřeba aby se přizpůsobilo mnoho společností a ekosystémů. A bez jakékoliv akce se planeta ohřeje o 5 – 7° C do konce tohoto století – a pak ještě více. Uvědomělí jedinci ví, že cesta bude šílená.

Musíme čelit této skutečnosti: naše emise skleníkových plynů nesou pravděpodobně alespoň částečně vinu za tyto letní extrémy. Lpění na víře, že je všechno náhoda a přirozené, se zdá naivní. Doufejme, že letošní letní extrémy budou za pět minut dvanáct budíčkem pro tvůrce politik, nadnárodní firmy i občany.

Stefan Rahmstorf je profesorem fyziky oceánů na univerzitě v Postupimi a člen německé poradní rady pro globální změnu. Jeho poslední kniha je Klimatická krize (spoluautorem je David Archem).