Databáze pro zdraví

 Klinická smrt přitahuje lidskou pozornost odpradávna. Smrt je na jedné straně něčím, čeho se bojíme, na druhé straně nás přitahuje. Zážitky lidí, kteří překročili druhý břeh a vrátili se zpět, mohou být inspirující i osvobozující zároveň. Co lidé ve stavu klinické smrti prožívají a jak to ovlivní jejich přítomnost po návratu do jejich těla?

Příběhy, které něco spojuje

Badatelé, kteří se fenoménem klinické smrti zabývají, identifikovali několik společných jmenovatelů zážitků, které lidé při klinické smrti měli. Tyto spojnice se táhnout jako červená nit vyprávěním lidí různých kultur, náboženského přesvědčení i historické epochy.

Nechte si zpracovat osobní horoskop od astrologa

ZOBRAZIT

Lidé, kteří stavem blízko smrti prošli, shodně popisují, že po smrti fyzické zaznamenali oddělení duše od těla, jakýsi stav mimo tělo. Spojuje je také to, že se rozpomínají na to, jak dobře fungovalo jejich vnímání, emoce i myšlení oproti stavu před smrtí. I to umožňuje jejich zážitky poměrně detailně popsat, vybavují si je i po letech.
Typická je zkušenost s cestou tunelem, na jehož konci čeká zářivé světlo. Po tomto zážitku u některých lidí následuje i setkání se zesnulými blízkými osobami, nebo naopak mystickými či náboženskými postavami.
Zajímavým rysem, který popisují ti, kteří prožili klinickou smrt, mají, je změna ve vnímání prostoru a času, u některých se navíc přidá retrospektivní pohled na vlastní život – buď uceleně, nebo jednotlivé fragmenty.
V dalším kroku lidé popisují, jak přechází do nadpozemských sfér, až následně dojdou ke hranici posmrtného světa, aby se nakonec vrátili do vlastního těla.

Zemřít může být i příjemné

Svědkové klinické smrti si okamžik smrti vybavují jako zřetelný předěl, nepopisují ho však jako něco bolestného nebo útrpného.

Klíčové pro pochopení toho, kdy smrt nastala, je většinou právě vnímání duše oddělené od těla, existující mimo tělo – časté jsou zážitky, kdy se duše vznáší nad tělem, kdy ho vidí jakoby z nadhledu.
Zajímavé je, že v tomto bodě nedochází k lítosti nad vlastním osudem, ani nad tělem jako takovým. Ostatně i celkový prožitek klinické smrti hodnotí lidé jako pozitivní, jen málokdo v něm prožívá něco nepříjemného. Tento fakt může být také důvodem, proč se lidé, kteří klinickou smrt zažili, už smrti nebojí.