Databáze pro zdraví

 Fenomén smrti přitahuje lidstvo od nepaměti. Ačkoli věda udělala za posledních sto let obrovský krok kupředu, v oblasti smrti pro existuje mnoho bílých míst. Jedním z takových dosud nevysvětlených a dostatečně nepopsaných jevů je klinická smrt. Co je vlastně klinická smrt a jak lékaři v případě, že nastane, postupují?

Co je klinická smrt

Klinická smrt označuje stav, ve kterém vyhasla mozkové aktivita, neprobíhá žádná činnost v kardiovaskulárním ani v dýchacím systému, avšak člověk stále žije a je schopen se vrátit zpět do své tělesné schránky.

Kvalitní MED přímo od včelaře si můžete koupit a převzít v Praze

ZOBRAZIT

Jak definuje smrt medicína

Z hlediska medicíny může být člověk v okamžiku klinické smrti prohlášen za mrtvého, protože smrt neboli exitus je definována jako zastavení životních funkcí, kdy dochází k takovým nezvratným změnám, které znemožňují obnovení těchto funkcí. Poté, co přestane srdeční, mozková činnost a činnost plic, je ještě určitý interval, kdy je možné člověka oživit. Pokud jsou pokusy o resuscitaci neúspěšné, dojde ke smrti. Smrt jako taková je konečnou fází procesu umírání.

Ke smrti mozku nastává po několika minutách poté, co ustane srdeční činnost nebo činnost plic. Vědci však současně upozorňují na to, že pokud je člověk podchlazený, může nastat mozková smrt po ještě delší době. Navíc diagnostikovat, kdy ke smrti mozku došlo, je také poměrně obtížné – záznam EEG totiž není spolehlivým ukazatelem, vývojově starší části mozku mohou pracovat i ve chvíli, kdy na EEG nevidíme žádnou činnost.
Udává se však, že zhruba dvacet procent resuscitovaných lidí si vybavují zážitky, které prožili ve změněném stavu vědomí, tedy během klinické smrti.

Klinická smrt jako fenomén

Právě proto, že hranice mezi smrtí a životem není jednoznačně dána a protože samotní lékaři mnohdy nevědí, jak dlouho mají ještě pokusy o resuscitaci smysl, přitahuje po staletí lidskou pozornost fenomén klinické smrti.
Lidé, kteří si tímto zážitkem prošli, hovoří o zkušenosti veskrze pozitivní, jen někteří prožívali ve chvíli klinické smrti něco negativního. Zajímavé je, že podobné typy zážitků popisují dospělí i děti.

Badatelé, kteří se fenoménem klinické smrti zabývali, dokázali identifikovat několik typů zážitků, se kterými se dotyčný setkává. Spojuje je mj. skutečnost, že zážitek klinické smrti byl pro většinu lidí natolik silný, že je přiměl ke změně dosavadního žebříčku hodnot a přiměl je zároveň obrátit jejich život vzhůru nohama.