Databáze pro zdraví

Přinášíme vám svědectví toho, jaká je situace na naší planetě. Nepodléhejme iluzi, že je náš svět v pořádku jenom proto, že naše západní společnost ještě stále šlape. Nebude tomu tak ale věčně, krize se prohlubuje. Veronica Erupe, svobodná matka čtyř dětí, byla donucena opustit svůj domov, když sucho zabilo její dobytek.

Veronica Erupe žila ve vesnici Manyatta Chokaa, poblíž hranice oblasti Isiolo-Samburu v severní Keni, od roku 2008. Předtím musela před suchem a krádežemi dobytka utéct z 600 kilometrů vzdáleném městě Baragoi. Erupe prozradila, jak byla po ztrátě rodinného stáda dobytka nucena utéct z domova a žít v chudobě z prodeje dřevěného uhlí.

Kvalitní MED přímo od včelaře si můžete koupit a převzít v Praze

ZOBRAZIT

„Nenarodila jsem se tady, moje rodina do vesnice přišla, když utíkala z Baragoi před násilím banditů. Je zázrak, že jsme tolik nájezdů vůbec přežili. Poslední nájezd, při kterém nám ukradli 50 zbývajících koz, nás úplně ožebračil. Je smutné, že nás sucho a krádeže vyhnali z domova. Baragoi jsem milovala, žila tam spousta přátel. Stále si pamatuji tu cestu, která nám trvala osm dní“.

„Život od roku 2008, byl pro mě a mé děti, plný strádání. Manžel mě před svatbou opustil. Od té doby jsem odkázána na pálení dřevěného uhlí. To nám umožnilo si koupit jídlo a postavit domek. Mohla jsem si koupit jídlo, parafin (nejspíš na svíčky) a oblečení. Ale teď je živobytí drahé a tak je pro nás těžké pořídit vůbec jídlo a věci jako mýdlo“.

„V poslední době se počet lidí v naší vesnici zdvojnásobil, když přišly stovky zoufalých rodin, které ztratily svá stáda. Vesnice je plná dříve bohatých vlastníků dobytka, kteří nyní prodávají dřevěné uhlí v Isiolo. Cena jednoho pytle tak hlesla z lednových 11,11 dolarů na 6,67 dolaru. Ale cena kukuřičné mouky, oleje na vaření, zeleniny, parafinu a dopravy do Isiolo vzrostly“.

„Snažila jsem se přizpůsobit, ale je to stále těžké. Moje děti se již nekoupají, tento rok jsem jim nekoupila žádné oblečení. Jednou za měsíc je nakrmím polévkou z kostí, i když dříve byly zvyklé jíst maso. Musíme chodit 30 kilometrů, abychom sehnali vhodné dřevo na výrobu uhlí, ale cestou můžeme potkat nebezpečná zvířata, jako jsou sloni. Pár ženy a mladých dívek bylo napadeno, zraněno a zabito. Nemá smysl pracovat za 6 dolarů týdně, ale nemáme jinou možnost. Buď budeme pálit uhlí, nebo zemřeme hlady. Domácí práce už nikdo nepožaduje, protože se musí uskromnit všichni. Některé dívky se prodávají a riskují tak nákazu HIV/AIDS“.

„Potřebujeme pomoc s nastartováním malého podnikání. Naše děti potřebují školné, aby se mohly vzdělávat a zdravotnická zařízení. Uhlíře lidé považují za rušivý prvek, nepřátele životního prostředí a dřevěné uhlí často zabavují. Potřebujeme ale aby nám spíše pomohli než nás odsuzovali“.