Databáze pro zdraví

 Ano, v romantických filmech, seriálech je tato scéna velmi dojemná. Partneři spolu sedí na kanapi nebo leží v posteli, ona si hladí dmoucí se bříško a oba na něj sladce mluví. Většinou o tom jak moc se na něj těší, jak moc jej milují a co všechno spolu zažijí a budou spolu dělat. Komu by se taková scéna nelíbila, zvláště pak ženám? Ovšem mluvení na rostoucí plod nebo na bříško je velmi pozitivní a přínosné. Jednak si dítě v břiše uvědomuje hlasy a rozpoznává tak hlas matky a hlas otce.

Hlasy, zvuky a podněty vnímá miminko již v břichu mámy. Nejčastěji vnímá pocity mámy, to co je příjemné mámě je příjemné i miminku. Dítě si v břichu mámy hledá například nejlepší polohu. Miminko vnímá hlavně hlas mámy a táty, oblíbenou hudbu nebo třeba tlukot srdce mámy. Výzkumy ukazují, že pokud se miminku v břichu pouští stejné zvuky, poté co se narodí se při stejném zvuku, uklidní a reaguje na něj poklidně, jelikož již tento zvuk zná.

Výzkumy dále ukazují, že pokud je dítě neklidné a máma si ho přiloží k srdci, dítě je klidnější. Tlukot srdce totiž zná z dělohy a reaguje na něj klidně.

Nechte si zpracovat osobní horoskop od astrologa

ZOBRAZIT

Dítě vnímá hlavně pocity matky. Tudíž pokud je dítě chtěné a matka prožívá těhotenství s láskou a pozitivitou psychika dítěte je mnohem lepší než u ostatních novorozeňat. Pokud se na miminko mluví, zejména v matčině děloze, je na hlas rodičů zvyklé a tudíž se při jejich hlasu uklidní a je pokojné. Pokud matku provází během těhotenství stresující situace, neklid, nepokoj projeví se to i napsychice dítěte. Výzkum, který zkoumal matky během celého těhotenství, ukázal, že dítě, které dostává emoční signály od matky po dobu pobytu v děloze pouze pozitivní, je méně plačtivé, nevrlé a plačící, než dítě, které přijmá negativní signály od matky během celého těhotenství. Mnohdy se také odráží na pozdější psychice dítěte, když jej matka nechce, nebo naopak když je přehnaně vytoužené dítě. Dítě, které matka nechce, se může v dospělosti potýkat s nedostatkem sebevědomí, s absencí lásky. Může se také stát, že dítě, které matka nechtěla, neumí příjmat lásku, mnohdy se snaží se druhému zavděčit. Naproti tomu dítě, které je až přehnaně chtěné může během dětství a dospívání nabýt pocitu, že je jedinečné a vyjímečné a tudíž, vše co chce a, nebo co si zamane, to také dostane. Proto je velmi stresující a psychicky náročné pro tyto jedince situace, kdy je čeká odmítnutí, na které v dětství nebo dospívání nikdy nenarazili.