Databáze pro zdraví

(dokončení předchozí části, odkaz níže)

Koncert pro rozhlas
Bohužel jsme nezaslechli vůbec nic. Ani hlásek. A tak jsme se alespoň začali zajímat, jestli někdo rybí zpěv zkoumal, když zvuky ještě bývaly dobře slyšet. Dozvěděli jsme se, že v padesátých letech, když se objevily první magnetofony se nějací amatéři pokoušeli zvuky nahrát, ale tehdejší technika byla nedokonalá. Až teprve s nástupem bateriových kazetových magnetofonů v šedesátých letech se o totéž pokusili studenti ze zdejší jezuitské školy St. Michael´s College. Bývalý žák školy otec Miller vzpomíná, jak tehdy strčili mikrofon do fotbalového míče a hermeticky ho tam utěsnili. Po desáté večer nasedli do loďky, míč přivázali na dřevěnou tyč a ponořili do vody. Zvuky, které se z vody ozývaly byly legrační. „Znělo to jako krouk, kriú, krííúúú, híí“, vzpomíná otec Miller. „Jak jsme se blížili k mostu, byly stále jasnější a silnější. Záznam na magnetofon se povedl a stal se slavným. Vysílal ho i srílanský rozhlas a o nahrávku se zajímalo mnoho odborníků.“ O další popularizaci nahrávky rybího zpěvu se postarala hudební skladatelka Del Mamo, která převedla melodii podvodního koncertu do not a napsala partituru pro orchestr. O nahrávce se dozvědělo hodně lidí, kteří si chodili do školy kazetu půjčovat, až ji někdo jednou už nevrátil. Kopii si bohužel neudělali a nahrávka se nezachovala ani v archívu rozhlasu.

Ukradená kamera
Otec Miller chtěl pochopitelně zjistit, která ryba vydává takové podivné zvuky. Zašel za místními rybáři a nechal si ukázat všechny druhy ryb, které v laguně ulovili. Žádná z nich ale nebyla neznámá, nebo něčím výjimečná. To ale podle něj neznamená, že zvuky musejí pocházet z jiného, tajemného zdroje. Když zpívají žáby i velryby, tak proč by to nemohly občas vyzkoušet i ryby?

V roce 1965 přijeli do Batticaoly filmaři a profesionální potápěči, kteří pod vodou natáčeli vraky britských lodí zničených japonskými bombami za druhé světové války. Měli dokonalé vybavení, vodotěsné kamery a podvodní reflektory. Otec Miller jim vyprávěl legendu o zpívajících ryb a oni mu slíbili, že se pod most potopí a pokusí se záhadné zpěváky nafilmovat. Jenomže mezi nimi a místními rybáři došlo k neshodám a v nastalém zmatku kameru kdosi ukradl. Potápěči odjeli aniž něco zjistili.

Mikrofon v kondomu
Od té doby se o záhadu už nikdo vážněji nezajímal. Začala občanská válka, přístup k mostu byl omezen a omezen je dodnes. A my jsme teď byli nedaleko a mohli bychom se pokusit zvuky znovu nahrát!

Když se setmělo a ryby by se měly dát do zpěvu, němou výzvu jsme nevydrželi. Kolem plotu s ostnatým drátem jsme se proplížili k vodě, v ruce flašku s kokosovou kořalkou, jako polehčující okolností v případě zatčení. Most Kallady ve tmě zářil asi 200 metrů od nás. Walter, potápěč výpravy, zavěsil mikrofon na dlouhý klacek, jako udici. Techniku jsme proti otci Millerovi z šedesátých let poněkud vylepšili. Mikrofon jsme místo do balonu vložili do kondomu. Citlivost byla skvělá, zaznamenával i ty nejslabší zvuky. Jenže žádný se ani vzdáleně nepodobal rybímu zpěvu. Láhev araku už byla prázdná, a ryby se stále  neozývaly. Možná už je zdejší rybáři vychytali nebo jejich druh vymřel. Nebo je možná unavilo to vzájemné nepřátelství a zabíjení lidí nahoře nad hladinou a odpluly jinam, kde je voda modřejší a klidnější. Anebo jim prostě už vůbec není do zpěvu.

Nechte si zpracovat osobní horoskop od astrologa

ZOBRAZIT