Která látka rozpouštějící ropu je natolik toxická, že je v Anglii více než deset let zakázána? Právě ta kterou British Petrol používá v Mexickém zálivu.

Je to tzv. Corexit, s různými číselnými kódy pro mírně odlišné verze. Obsahuje 2-Butoxyethanol, který zabíjí mořský a mokřadní přirozený život a zároveň způsobuje vážné plicní problémy pro lidi a suchozemská zvířata. Je toxičtější než ropa, má čistit, ale jednoduše pošle nově vytvořené kapénky disperzantu a ropy hlouběji pod vodu, kde mohou být dále neseny oceánskými proudy.

Základní partnerský horoskop a prognóza se slevou 58%!
1440 600 Kč

Je to jako když nalijete na barvy rozlité po podlaze garáže ředidlo a necháte to všechno kapat ven na trávník a zahradu. Podvodní chocholy ředěné ropy a toxického disperzantu se šíří podél břehu, korálových útasů a do Atlantiku pomocí Golfského proudu. To vše plus toxické výpary dýchané na souši savci a toxické deště ničí rostliny a plodiny, což bude i nadále pokračovat.

EPA a BP

Zpočátku hlásila EPA (Environmental Protection Agency), že dala BP 72 hodin na změnu stávajícího chemického rozpouštědla na něco méně toxického a více účinného. Po ostré reakci BP se EPA tváří, že požadovala pouze používání disperzantů v menším množství. Vypadá to, že se někdo za BP postavil.

BP je ve spojení s několika dalšími velkými mezinárodními korporacemi. A je mezi nimi i společnost, která vyrábí toxický dispergátor Corexit 9500 zakázaný v Anglii, který zabíjí právě to, co je údajně chráněno. Richard Charter, poradce organizace Ochránci divokých zvířat říká o použití Corexitu v zálivu toto: „Je to v podstatě chemická látka, kterou ropný průmysl prodává sám sobě“.

Dvě bezpečná a efektivní ignorovaná řešení

Dva floridští farmáři udělali tuto videoprezentaci o tom, jak umí seno účinně a bezpečně zachytit ropu a vytáhnout ji pryč. Na videu vidíte, jak do vody nalijí ropu a poté hladinu zasypou vrstvou sena. Chvíli míchají (v moři míchání zařídí vlny) a poté seno vytáhnou. Voda zůstává čistá, ropa je venku.

Seno bylo úspěšně využíváno i v roce 1969 při úniku ropy a zasažení pobřeží Santa Barbary. A poškození zdraví zaměstnanců a dobrovolníků i samotné přírody bylo minimální. Navíc by zemědělci a další dostali tolik potřebné příjmy.

Jiné účinnější rozpouštědlo ropné skvrny se skládá z ropu pojídajících mikrobů, shromážděných z celého světa, které se rychle rozmnožují a potom se z nich vytváří prášek, který může být použit buď přímo nebo ve směsi s vodou, kterou by se ropná skvrna zalévala. Vedlejší produkty metabolismu mikrobů, které požírají ropu, se přeměňují do formy potravy pro mořský život. A když mikrobi spotřebují všechnu ropu, vymřou, protože tam nemají nic dalšího k jídlu.

Toto bylo prokázáno v roce 1986 v experimentu s bazénem, který obsahoval mořský život, pod vedením komisařem texaského pozemkového úřadu Garrym Mauroem a vodním komisařem Buckem Wynnem. Testy byly tak působivé, že tyto mikrobi byli schváleni a úspěšně použiti na miliony galonů ropy z hořícího tankeru u texaského pobřeží. A poté znovu, když z člunu uniklo obrovské množství ropy do mokřadů v Texasu. V každé situaci byla ropa spotřebována rychle a mořský a mokřadní divoký život prospíval.

Proč se to děje?

Existovaly a existují i další možnosti vyčištění, které se úspěšně používají po celém světě. Jedna z dalších variant je recyklace mořské vody, která zahrnuje nasání ropy či znečištěné vody a poté oddělení ropy a umístění do supertankerů.

Důvody, proč BP ani jednu z alternativních metod nevyzkoušela, jsou neznámé.