Zamýšleli jste se někdy nad tím, kam – slovy Václava Klause – opravdu, ale opravdu směřujete? Za čím vším se ženete? Napadlo vás někdy, zda to všechno má nějaký smysl? Ty desítky a stovky povinností, cílů a musení?

Zkusíme se nad tím zamyslet společně. Tady a teď.

Základní partnerský horoskop a prognóza se slevou 58%!
1440 600 Kč

Dětství
Narodíme se, chodíme do školy, do kroužků, hrajeme si. Souběžně plníme přání a příkazy, kolikrát zaobalené do omáčky zvané výchova, rodičů. Jako děti se snažíme naplnit očekávání společnosti a rodičů, kteří nás někdy v dobré vůli, ale někdy i pouze podle svých vlastních nenaplněných tužeb a potřeby seberealizace skrze své dítě, směřují a tvarují nějakým směrem.

Dospívání
Studium, rebélie, nabývání rozumu, osamostatnění se. I zde málokdy jde nějakým způsobem překvapit a vybočit z řady smysluplně a nenechat se tvarovat podle představ společnosti a druhých lidí. Pokud to nejsou rodiče nebo učitelé, pak se jedná o vrstevníky, kteří nás vtáhnou do víru dění aktuálně uznávaných právě dospívající mládeží.

Dospělost a střední věk
Nalezení práce, budování kariéry, zvyšování svých příjmů, koupě auta, bytu nebo domu, manželství, děti, výchova, zahraniční dovolená, televize atd.. Ano, tak nějak vypadá vývoj většiny obyvatel západního světa. Ve filmech na to je často poukazováno humornými scénkami typu auto, chata, první dítě, druhé dítě, zahraniční dovolená – a pětiletka či desetiletka je naplněna. Celá společnost od Vás očekává tento vývoj a pokud náhodou vybočíte, býváte za podivíny, černé ovce nebo nezodpovědné dobrodruhy. Málem bych zapomněl – samozřejmě vlastnit partnera, ovládat ho a vedle toho si najít nějakou bokovku, to také přece patří ke slastem života, u mužů často obdivovaných a u žen spíše zatracovaných.

Stáří
Hlídání vnoučat, stížnosti na svět, na dnešní mládež, návštěvy lékařů a diskuse o nemocech a samozřejmě obíhání všech supermarketů podle letáků s aktuálními slevami. Neměl bych zapomenout ani na pravidelné seriály a nadávání na to, že mě nikdo nepustí v MHD sednout. S pokračujícím věkem se od starších lidi očekává, že budou hýčkat a finančně podporovat vnoučata, lépe i svoje děti – tedy pardón, vlastně vládnoucí generaci.

Omlouvám se všem, kterých se mé výše napsané řádky dotkli. Bohužel, ačkoliv se možná pohybujete v menšinovém světě lidí, kteří aspoň částečně jsou jiní, než jsem uvedl, tak stále poměrně velká část našich bližních jede v těchto kolejích, někdo na sto procent a někdo méně. Abychom si rozuměli – nikoho neodsuzuji. A ani netvrdím, že se řadím do nějaké jiné vyšší, nebo nižší skupiny obyvatel západní civilizace.

Tvrdím ale jinou věc – MUSISMUS!

Na základě mnohaletých zkušeností s lidskými problémy, které denně řeším s klienty, kteří za mnou chodí se svými problémy s vírou, že jim pomůžu, jsem si uvědomil, že právě musismus je jednou z největších metel lidstva. Musismus nás tvaruje směrem, který je poměrně velkou obcházkou naší podstaty. Naší Božské podstaty. Mnoho z mých klientů je nešťastných nebo nespokojených právě proto, že je na ně vyvíjen obrovský vnější tlak uspět a naplnit očekávání. Očekávání partnera, rodiny, společnosti. Musím, musíš, musíme. MUSISMUS! Jenže právě tato, kolikrát pokřivená, očekávání činí člověka nešťastným. Nedokáže se na chvíli zastavit, být bdělým, vnímat svojí pravou Božskou podstatu, své srdce, svého vnitřního průvodce.

Když se narodíme, tak jako malé děti dokážeme krásně naslouchat vnitřnímu hlasu našeho průvodce, naší intuici, našemu srdci. S nástupem musismu tuto schopnost ztrácíme. A jak ztrácíme tuto schopnost, tak přímo úměrně této ztrátě se zároveň ztrácíme ve vnějším světě povinností a musení čehokoliv.

Nenabádám k fatalismu, ani k otevřené vzpouře proti všemu. Snažím se jen ukázat jiné možnosti. My se můžeme otevřít nové době, novému vnímání. Už jenom proto, že to pro nás nové vlastně není. Jen jsme na to zapomněli. Zkusme se obrátit do našeho nitra, nenechme se válcovat musismem, který se na nás valí ze všech stran po celý náš život. Uvědomme si, že jsme svobodné bytosti, že se můžeme svobodně rozhodovat v souladu s Vesmírným řádem a že tento Vesmírný řád nemusí být vždy v souladu s tím, co očekává dnešní a často spíše včerejší společnost.

Naslouchejme našemu nitru, shoďme okovy předsudků a otevřeme se tomu, po čem skutečně toužíme. Nahraďme musismus všeobjímající Láskou bez předsudků, otevřeme se Vesmíru a jednejme v souladu s naším nitrem. Pak se vše výše popisované změní v něco lepšího. Přestaneme mezi sebou bojovat nejen zbraněmi, ale i myšlenkami, řečí a skutky. Budeme pak žít ne kvůli tomu, že to někdo očekává, nebo že chceme něco či někoho vlastnit, nebo že chceme posilovat již tak velké ego. Začneme vnímat sami sebe jako součást celku, lidstva, přírody a Vesmíru. Jen tak můžeme společně vykročit k novému, krásnějšímu a lepšímu světu. A jenom tak se naše povinnosti změní v radost, pochopení a Lásku. Věřím, že tato doba již klepe na dveře.

Ať jsou šťastny všechny bytosti!
Pavel Hanzal