Databáze pro zdraví

Když je řeč o N.V. Levašovovi, je nemožné nemluvit o věcech neuveřitelných, z bežného úhlu pohledu téměř nepředstavitelných...

Z jakého důvodu? Odpověd na tuto prostou otázku není jednoduchá. Zařadit tohoto "muže zázraků" do nějaké běžné škatulky je velmi obtížné. Samozřejmě, bylo by snadné vypsat jednotlivé milníky jeho života: narozen v Kislovodsku v roce 1961, graduoval na Charkovské univerzitě v oboru radiofyzika, sloužil 2 roky v rudé armádě jako důstojník. Po skončení služby pracoval v charkovském Technickém Institutu jako inženýr, později výzkumný asistnent, atd.. lze dodat, že pro své vědecké zásluhy je členem čtyř akademií a nedávno mu bylo uděleno nejvyšší civilní ocenění ruska, řád "Pride of Russia". (více zde). Problémem je, že tyto informace nesdělují nic skutečně důležitého o životě a skutcích tohoto fenomenálního muže, o obrovském potenciálu jeho vědění a důležitosti tohoto vědění pro lidstvo, o jeho mimořádných schopnostech, kterými disponuje a které nezištně používá k pomoci druhým a této planetě.

Je třeba hned zpočátku zdůraznit - není to mesiáš, prorok, ani "syn Boží", žádný guru a podobně, sám o sobě nic takového netvdí a ani nikdy netvrdil - naopak, je přesvědčeným ateistou, ve smyslu toho (jak popisuje ve svých knihách), že jeho teorie universa ("teorie všeho") nevyžaduje žádný "nadpřirozený" zásah potřebný ke stvoření vesmíru, života, nebo inteligentního člověka. Jeho přesvědčením je, že není žádný důvod předpokládat existenci Boha jako nějaké nadpřirozené, omnipotetní bytosti.
Pod pojmem "bůh" rozumí, společně s našimy předky, člověka, který dosáhl enormních výšin evolučního vývoje, kvalitativní stav schopností a vlastností člověka, který z dnešního pohledu disponuje "neuveřitelnými" schopnostmi, ale pořád je to člověk z masa a kostí, který se jednou narodil, a jednou také zemře. A v ranných fázích sociálního vývoje společnosti, kdy je takovýto člověk vnímán svými současníky jako "bůh", může být takovéto "náboženství" a kult osobnosti i pozitivním jevem, "tmelícím" společnost a v nezbýtným pro přežití, ale toto platí jen pro úvodní fáze vývoje společnosti.
Levašovova teorie universa vychází z faktu, že vesmír je heterogenní (anizotropní) - má proměnné kvality v prostoru a čase. Touto heterogenita vzniká interakcí prostoru a hmoty ("primárních hmot", je jich 7), která se odehrává podle přesně definovaných, objektivních pravidel. Porozuměním těmto pravidlům lze důvěryhodně vysvětlit vznik planet, hvězd, galaxií, černých děr, paralelních vesmírů, ale i základních atomárních částic, dále např. fenomén radioaktivity, vlastnosti hmoty obecně, gravitaci, a mnoho dalšího. Ve své knize "Anizotropní vesmír" Levašov přímočaře a srozumitelně všechny tyto zákonitosti vysvětluje.
Stejně tak tato teorie popisuje podmínky potřebné k tomu, aby se za určitých okolností objevila organická hmota. Nikoliv "nadpřirozeným zásahem", ale jako přirozený důsledek přírodních procesů. Podle stejných přírodních zákonů mnohobuněčné organismy postupně během evoluce získávají vlastnosti jako pamět, emoce nebo vědomí. A protože vesmír je nekonečný a zákony interakce primárních hmot a prostoru jsou jen jedny, důsledkem je, že v bezpočtu vesmírů, na nekonečném množství planet, se objevují podmínky vhodné pro život a také zde život a intelgentní život vzniká, jakožto přirozený důsledek přírodních procesů.
Toto téma by se dalo rozvíjet dále, ale čtenář už může oprávněně namítnout - kde N.V.Levašov získal tyto vědomosti?
Odpověd lze nejlépe najít, pokud si přečtete jeho knihy, zvláště autobiografii "Zrcadlo mé duše" (Mirror of my soul), a autobiografii jeho ženy - Světlany de Rohan-Levašovové - "Odhalení". Obě dvě knihy jsou, stejně jako ostatní jeho publikace, volně přístupné na adrese www.levashov.info.
Levašov měl už od narození víc-než-normální schopnosti. Už jako malé dítě zjistil, že může ovlivňovat okolní svět pouze silou silou své mysli. Odmala se pokoušel najít odpověd na otázku, proč má tyto schopnosti on a ostatní ne. S touto zásadní otázkou se postupně obracel na rodiče, učitele ve škole, a nakonec - univerzitní profesory. Brzy si uvědomil, že skutečnou odpověď mu nikdo z nich nebyl schopný poskytnout, a že odpověd musí hledat sám. Rozhodl se tedy najít uspokojivé odpovědi na tyto otázky vlastními silami. Z výsledků tohoto usílí vzešly knihy - "Poslední Apel Lidstvu" (1994), "Essence a mysl (svazek 1)" (1999), "Anizotropní vesmír" (2001), "Essence a mysl (svazek 2)" (2003), a další.
Například v knize "O Essenci, mysli a mnohém dalším" napsal:
"Tento pohled na věci je radikálně odlišný od toho, co se většina z nás dozvěděla ve škole, univerzitě. Naše kreativní myšlení bylo ubito postuláty (tvrzení, jež se nedokazují), které měl každý slepě akceptovat. S postupující "výukou" se postuláty hromadily, a ty stávající zůstaly bez vysvětlení... v mých knihách oproti tomu navrhuji systém skutečného vědění, namísto dalšího "náboženství". Jediný postulát v mém systému je postulát, že hmota je objektivní realita kterou můžeme vnímat svými smysly. Ale pod pojmem hmota rozumím něco zcela odlišného než současná věda, něco s mnohem širším významem. A o tomto pohledu na svět se můžete dočíst v mých knihách."

Dopředu můžu říci, že teorie N. Levašova nejsou vycucané z prstu, ale stojí na velice solidních základech, majíce velmi reálné opodstanění v pozorovaných faktech, se všemi důsledky které to přináší. V posledních letech, roky po publikaci jeho teorií, se objevily fascinující nové objevy, hlavně v astronomii, které jeho teorie potvrzují a ilustrují. Vzato více do hloubky, základní koncept se kterým Levašov pracuje je koncept hmoty, ve kterém "fyzická hmota", kterou jsme schopni běžně vnímat, představuje jen malou část skutečně existující "hmoty". Podle současných vědeckých poznatků, fyzická hmota představuje jen asi 10 procent hmoty ve vesmíru, zbytek je záhadná "temná hmota", o které sami vědci připouští, že o ní neví absolutně nic. Ve skutečnosti, tato hmota není "temná", jen "jiná". Levašovovi se povedlo tuto "jinou hmotu" identifikovat, určit její parametry a chování, pochopit jak s ní lze pracovat a k čemu ji lze využít, a z tohoto poznání vyvodit velmi praktické důsledky. O některých z praktických aplikací se lze dočíst například v seriálu článků "Zdroj života".
Poznání o skutečné skruktuře hmoty umožnilo N. Levašovovi pochopit současnou strukturu Země a přírodní zákony. Toto, obratem, mu umožnilo úspěšně zasáhnout v mnoha případech uměle vyvolaných či přírodních katastrof, a provádět opravné "zásahy" ve skutečně planetárním měřítku. O tomto bude více řečeno dále.
Dále, toto poznání mu umožnilo poprvé jasně a přesně definovat koncept "života" a obhájit zákonné objevení-se života na jakékoliv planetě, která splňuje dané krajní podmínky pro vznik života. Dokázal, že objevení-se života je nevyhnutelný důsledek procesů v přírodě (vesmíru), který se děje - i v rámci pouze naší galaxie - na milionech, možná miliardách planet.
Další výzkum ho přivedl na stopy pochopení zákonitostí, které vedou k objevení-se schopnosti přemýšlet, inteligence. Jak se ukázalo, toto je také velice bežný důsledek procesů v přírodě, nevyhnutelně probíhající zároveň na nesčetném množství planet za předpokladu splnění určitých dalších (užších) podmínek.
Fenomén inteligence, myslícího člověka, rovnež neunikl Levašovově pozornosti a ten zde učinil zde mnoho radikálních objevů, jež už neunikly pozornosti "vědecké obce", s výsledkem naprostého bojkotu jeho prací z hlediska vědeckého establishmentu. V této oblasti jako první doložil, jak ve skutečnosti probíha a co se přesně děje při početí, a jak a proč po oplodnění embryo procházi postupně určitými stavy vývoje - dočasně se "stává" rybou, obojživelníkem, plazem, savcem a teprve potom - člověkem.
Z jeho prací vyplývá, že člověk se rodí "zvířetem v hávu člověka", a teprve sociální interakcí a procesem asimilování nových vědomostí a kvalit, se stává "inteligentním zvířetem". Argumentuje, že proměna "zvířete homo sapiens" v inteligentního člověka je skutečným významem života, a dalším krokem v tomto vývoji je poté spirituální vývoj.
Také, Levašov vysvětluje nejen podstatu paměti, emocí, myšlení, ale také fyzikální podstatu poněkud exotičtějších konceptů velmi kreslených náboženstvím a okultismem, jako jsou duše, karma, hřích, reinkarnace, spirituální vývoj, evoluce, jemnohmotná těla (etherické, astrální, mentální), a mnoho dalšího. Z těchto radikálně nových pohledů na podstatu vesmíru vyplývá pro současného člověka jedna extrémně důležitá věc, a to se tyto vědomosti dozvědět. Dozvědět se pro skutečné pochopení procesů v současnosti probíhajících na naší planetě, která, jak vyplynulo na povrch, ma určité unikátní vlasnosti (a určitý prostor kolem ní).
Kvůli těmto "speciálním" vlastnostem je Země v centru velmi vážného vesmírného konfliktu, bez přehánění - konfliktu na život a na smrt. Bez správných informací a účelu, podstatě a účastnících tohoto konfliktu je zcela nemožné správně pochopit co se na světě děje, a také chápat dějinny lidstva - jak ty velmi dávné, tak docela nedávné. Je nemožné správně zhodnotit dokonce procesy probíhající i v současnosti.

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT