Databáze pro zdraví

Greenwashing v současné debatě klimatických změn

Zasvěcení do Reiky a Shambally na dálku

ZOBRAZIT

Také jste se již někdy pozastavovali nad tím, když velká energetická firma prezentuje vlastní chování jako čistě ekologické a prospěšné pro přírodu? Když výrobce chemikálií mluví o udržitelnosti a ekologické odpovědnosti? Možná jste narazili na zajímavý a aktuální jev – greenwashing.

Termín greenwashing označuje rozšiřování tvrzení o výrobcích, službách nebo politikách se vztahem k životnímu prostředí, která jsou v základu buď nepravdivá nebo mohou vést k zmatení či oklamání cílových příjemců nebo veřejnosti.

            V roce 2000 nyní nechvalně proslulá společnost BP změnila tvář (společnost proslula zatím největší ropnou katastrofou při explozi a následném několikaměsíčním úniku ropy do Mexického zálivu z ropné plošiny Deepwater Horizon). Přestala se označovat prostým BP (British Petroleum) a přidala nadějeplné BP: beyond petroleum – tedy: BP: více než ropa. V souvislosti s tím vyměnila doposud používané logo v podobě zeleného štítu se zlatými iniciálami za zelenožlutou květinu. Tato přeměna si vyžádala investice v celkové výši přes 200 miliónů dolarů. Aby společnost dodala svým tvrzením o změně váhu a důvěryhodnost, tak zároveň odkoupila v té době největšího producenta solární energie v hodnotě 45 miliónů dolarů, a tak se stala největším hráčem na trhu. Do této chvíle by mohla znít pohádka o odpovědnosti a změně přístupu seriózně. Když ale porovnáme zelené snahy firmy s investicemi desítek miliard dolarů do nových nalezišť neudržitelných fosilních zdrojů jako je ropa nebo zemní plyn, tak můžeme snahy BP označit jako greenwashing.

Jak ale vypočítavou snahu velkých korporací o očištění vlastních špinavých praktik odhalit? Pomoci nám může tzv. pět běžných technik greenwashingu, které v roce 2002 představil Kenny Bruno:

1. Svádění reklamou s obrázky. V takovém případě jsou často problematické výrobky nebo společnosti zasazeny do velmi přírodního prostředí, často bez jakéhokoliv environmentálního tvrzení. Jestliže nemá přírodní krása s produktem co do činění, pak jde o greenwashing.

2. Vytvoření dojmu na základě marginálních aktivit. Některé firmy prezentují aktivity, ke kterým byly donuceny, jako dobrovolné nebo se nezmíní, že propagace „chvályhodné“ činnosti byla nákladnější než činnost samotná.

3. Odvedení pozornosti od problematických produktů. Jestliže je hlavní výrobní činností korporace výroba olovnatých příměsí do benzínu, pak nehraje tak velkou roli, že se snaží snižovat emise skleníkových plynů nebo při výrobě šetřit energii. Některé produkty jsou zkrátka tak problematické, že převáží ostatní prospěšné aktivity.

4. Získání sympatií používáním environmentálního žargonu. Některá oddělení PR si osvojila environmentální terminologii natolik, že v jejich podání zní věrohodně. Korporace tak mluví o prevenci znečištění, ale v praxi to znamená například spalování toxických odpadů.

5. Vyhýbání se environmentální regulaci vlastního podnikání. Společnost tak na jednu stranu veřejně deklaruje ochotu chránit životní prostředí, méně veřejně však lobuje pro zachování současné výhodnější situace.