Koncem vlády Amenhotepa III., Achnatonova otce, byl kult mnoha bohů i kult zbožštělého panovníka stále více solarizován. Například v hymnech z konce jeho vlády je Aton, sluneční bůh, zřetelně vyzdvihován na úkor ostatních bohů. Aton je nejvyšším bohem, který je sám, daleko na obloze, zatímco ostatní božstva jsou součástí jeho stvoření spolu s lidmi a zvířaty. Každý faraon byl podle odvěkých zákonů považován za syna slunečního boha Rea. Ani Achnaton tento příbuzenský vztah nepopírá, připojuje však k němu ještě dodatek, který znamenal, že král byl také Atonovým synem, zrozeným ze samotného Atona.
Každý egyptský král byl zároveň vládce, velekněz, mudrc i nejvyšší zasvěcenec všech mysterií. To vyžadovalo silnou osobnost. A faraon 18. dynastie Achnaton (1352 – 1336 př.Kr.) takovou osobností byl.

Aton – bůh Slunce
Jméno Aton samo o sobě nebylo nové, používalo se i dříve k označení Slunce jako viditelného nebeského tělesa. Původně byla tato „nová“ podoba slunečního boha zobrazována tradičním způsobem jako muž se sokolí hlavou ozdobenou slunečním kotoučem. Na počátku vlády Amenhotepa IV. byla tato ikonografie nahrazena novým způsobem zobrazování, který se však ve spojení s Atonem užíval již u jeho královských předchůdců, a to v podobě slunečního kotouče s paprsky se zakončením v podobě rukou. Achnaton pouze toto zobrazování dovedl k dokonalosti tím, že božské paprsky se zakončením v podobě rukou dotýkají krále a jeho rodiny, podávají jim symboly života a moci a přijímají jejich obětiny. Ačkoli Aton již převyšuje všechny ostatní bohy, ještě je zcela nenahrazuje.

Základní partnerský horoskop a prognóza se slevou 58%!
1440 600 Kč

Sluneční chrámy
Světlo bylo nejzákladnějším aspektem Atona, který byl bohem světla, vyzařovaného slunečním kotoučem a udržujícího každou živou bytost při životě v ustavičném tvoření. On byl bohem – Stvořitelem, který panoval světu jako nebeský král. Na rozdíl od temných, uzavřených a nepřístupných Amonových svatyň jsou chrámy zasvěcené Atonovi otevřené k nebi, světlé a vzdušné, aby do nich mohly pronikat sluneční paprsky z Atonova zařícího kotouče. Možná to vypadá tak, že Achnaton přišel s raritou, kterou dosud nikdo neznal, ale opak je pravdou. Bylo to v období 5. dynastie, kdy starý kult boha Rea znovu zaujal nadřazené postavení. V tomto období došlo k prosazení nového druhu staveb – slunečních chrámů. Víme, že šest z devíti faraonů této dynastie je nechalo postavit, objeveny však byly zatím pouze dva.
Otevřený charakter chrámů s sebou nesl i další rozdíl. Nebylo zde třeba žádných kultovních obrazů, vždyť zářící bůh Aton byl přece během dne stále viditelný. Hlavní funkcí Atonova kněžstva bylo přinášení každodenních obětí a jejich odnášení poté, co se božstvo nasytilo. Atonovy chrámy nechal Achnaton postavit nejen v Thébách (čtyři karnacké chrámy) a později v nově založeném sídelním městě Achetatonu (Velký a Malý Atonův chrám), ale také v Héliopoli, Memfidě, v nilské deltě, a ve městech Athribis, Illáhún, Asjút, Tod, Armant, Amada, Sesebi a Sedénga. Spekuluje se i nad tím, zda byl jeden ze slunečních chrámů postaven Achnatonem i na Chrámové hoře v Jeruzalémě.

Atonovy chrámy v Karnaku
Zanedlouho po nástupu mladého faraona Amenhotepa IV. začali kopáči hloubit mezi Amonovými svatyněmi v Luxoru a Karnaku základy pro nový chrám, jehož rozměry ještě předčily rozlohu říšské svatyně. Tato skvělá stavba však neměla být zasvěcena Amonovi, nýbrž Atonovi, Slunci. Britský egyptolog Nicholas Reeves se domnívá, že ačkoli se podobné chrámy později budovaly i v Achetatonu, Héliopoli, Memfidě, Hierakonpoli i núbijském Sesebi, karnacké stavby stály v srdci atonovské revoluce. A zejména proto, že dokumentují záhadné jubileum, které Amenhotep IV. - Achnaton slavil už po 2. nebo 3. roce vlády. Z toho důvodu jsou prý tyto stavby klíčem k pochopení událostí oné doby.
Během vykopávek v 19. a 20. století a při následných rekonstručních pracích, zejména zásluhou výzkumného projektu nazvaného „Projekt Achnatonova chrámu“, se dosud podařilo poskládat cca 20% talatátů, tedy menších kamenných kvádrů o délce kolem 25 centimetrů, a odhalit tak v Karnaku řadu chrámů postavených Achnatonem a jeho manželkou Nefertiti k poctě a slávě boha Atona. Nejenže bylo možné rekonstruovat množství klíčových scén, ale bylo i prokázáno, že chrámy, z nichž talatáty pocházejí, byly postaveny před Achnatonovými oslavami svátku sed i po nich a byly čtyři: Gemetpaaton, Rudžmenu, Tenimenu a Hutbenben. V nově postavených chrámech byl poprvé zobrazen sluneční kotouč s paprsky zakončenými lidskýma rukama. Služebnictvo těchto čtyř chrámů čítalo téměř sedm tisíc osob. Z toho lze usuzovat, že se nejednalo o skromné svatostánky na počest boha Atona, ale o obrovské chrámy nového kultu uváděného do věčného Karnaku. Odhaduje se, že největší z nich měřil na délku víc jak šestnáct set metrů a byl pravděpodobně nejrozlehlejší církevní stavbou v dějinách lidstva.

Text a foto: Miloš Matula
(Ukázka z knihy Miloše Matuly „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“)

Miloš Matula
absolvoval FAMU, je spisovatelem, duchovním učitelem, terapeutem i autorem v časopisu Meduňka. Dlouhá léta se zabývá alternativní medicínou a meditací, kterou rovněž učí na svých seminářích v ČR i v zahraničí. Od útlého věku se zajímá o starověký Egypt a tento koníček vyústil ve více než dvacetileté studium "amarnského období" v Egyptě – tedy doby vlády faraona Achnatona a jeho manželky Nefertiti.

Miloš Matula pořádá na podzim Velkou meditační cestu po Egyptě na místa, kam se s cestovními kancelářemi nepodíváte:
 "Velká meditační cesta do Egypta, kterou povedu, vlastně kopíruje moji knihu „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“. Pojedeme do míst, kam cestovní kanceláře nejezdí. Kromě Achnatonova města Achetatonu (dnešní Tell el-Amarna) navštívíme chrámu v Abydosu a Dendeře, navštívíme i chrám na Nilu v Esně, který turisté míjejí - také zde zastavuje jen jediný parník během stovek plaveb týdně. Ale navštívíme i chrám Kalábša na Asuánu i pyramidy v Dašúru či Abusíru, ruiny paláce Malkata či Ramesseum. Kromě těchto výjimečných destinací nemůžeme minout turisticky atraktivní lokality Káhiru a Gízu, Sakkáru, Luxor s chrámy Karnak a Luxor, Údolí králů i královen, plavbu po Nilu s návštěvou chrámů Edfu či Kom Ombo, Asuán a chrámy Abú Simbel. A nikdo by si neměl nechat ujít alespoň krátký odpočinek u vod Rudého moře. Velice atraktivní bude pro účastníky dvouhodinová privátní meditace ve Velké (Chufu/Cheopsově) pyramidě v Gíze." Více informací naleznete na www.milosmatula.cz